Rakouský politik Haider o sobě dává opět vědět

Nejinak tomu bylo i o letošních prázdninách a podobně, jako mnohokrát v minulosti, rozpoutal aktuální debatu pravicově populistický korutanský hejtman a šedá eminence vládní Svobodné strany Jörg Haider.

Tentokrát ale nepřišel s jednoduchým heslem, že Rakousko patří Rakušanům a cizinci bez vlastního příjmu nebo bydlení musí být okamžitě repatriováni do svých původních vlastí. To, čím rozpoutal nejnovější diskusi o cizincích, je požadavek na zpřísnění pravidel pro udělování státního občanství. Podle Haiderova názoru je třeba odstranit dosavadní praxi, kdy každý žadatel, který může dokázat, že už desátým rokem žije v Rakousku a nebyl za tu dobu trestně stíhaný, dostane skoro automaticky rakouský pas.

Haider požaduje, aby byla v budoucnu zmíněná lhůta prodloužena na 15 let a při posuzování žádostí má být brán také ohled na to, zda-li se žadatel nedopustil i jiných přestupků, než proti trestnímu právu. Jako například, zda-li opakovaně špatně neparkoval. Dále by měl žadatel dokázat, že disponuje pravidelnými příjmy, mezi něž se ovšem, podle Heiderova návrhu, nemají započítávat různé sociální dávky a jiné státní podpory.

Kdyby se mělo posuzovat rakouské zákonodárství ve věci udělování občanství jenom na základě toho, jak ho prezentují představitelé strany Svobodných, musel by vzniknout dojem, že Rakousko je v tomto ohledu velmi liberální zemí. Opak je však pravdou. Rakousko patří v rámci stávající evropské patnáctky k zemím, kde udělení státního občanství trvá nejdéle, a to sice 10 let. V Belgii, Finsku, Francii, Řecku, Velké Británii, Irsku, Lucembursku, Nizozemsku a Švédku je možné získat občanství po 5 letech, v Dánsku po 7 a v Německu po 8 letech. Španělé, Portugalci a Italové počítají, podobně jako Rakušané, také s desetiletým čekacím obdobím. Tak, jako ve většině evropských zemí, je v Rakousku udělení občanství navíc vázáno na úspěšně složenou jazykovou zkoušku.

Ihned poté, co bývalý předseda rakouských Svobodných zveřejnil svůj návrh, se proti tomu zvedla vlna kritiky. Kategoricky něco podobného odmítli opoziční sociální demokraté a Zelení, kteří už nějakou dobu prosazují, aby se naopak zákonem stanovená čekací lhůta na udělení občanství o několik let zkrátila. Koaliční partner svobodných, konzervativní Lidová strana, naopak považuje stávající úpravu za vyhovující.

Haiderovi tak přispěchala na pomoc pouze jeho stranická kolegyně, mluvčí pro otázky vnitřní bezpečnosti, Helene Patrik Pablé. Podle jejích slov v minulém roce, jak doslova řekla, explodoval počet nově udělených rakouských pasů na 35 tisíc. Důvody pro tento přibližně patnáctiprocentní nárůst spočívají v tom, že zákonem předepsanou desetiletou lhůtu už začínají splňovat někteří z uprchlíků, kteří přišli do Rakouska v polovině 90 let v důsledku balkánských válek.

Navzdory ustanovením dosud platného zákona bývá ale praxe při udělování rakouského občanství poněkud volnější, neboť provádění zákona je věcí orgánů spolkových zemí a ty mohou rozhodovat podle vlastních kritérií. Často se dokonce stává, že příslušné zemské úřady nakonec udělí občanství ještě před uplynutím desetileté lhůty. Mimochodem, podobnou zkušenost udělali svého času i mnozí Češi, kteří například v 70 nebo 80 letech emigrovali do Rakouska. Nejkratší dobu to tehdy trvalo ve Vídni.

Nejdéle naopak v Horních Rakousích a nebo v některé ze západorakouských spolkových zemí. Právě tato rozdílná praxe v regionech je Haiderovi už dlouho trnem v oku, což z jeho strany vedlo už několikrát k prohlášením, že například ve Vídni, kde se čeká na občanství tradičně nejkratší dobu, si tamní vládnoucí sociální demokraté rychlým udělováním občanství vlastně neustále rozšiřují tábor svých potenciálních voličů, kteří se jim, podle Haidera, potom cítí být zavázáni.

Na nejnovější Haiderově iniciativě je zajímavé nejenom její načasování na léto, ale i důvody, proč s ní předák svobodných přišel právě nyní. V příštích měsících se totiž bude konat série regionálních voleb, z nichž především ty korutanské, zjara příštího roku, mohou rozhodnout o Haiderově dalším politickém osudu. Jeho bilance po 5 letech strávených ve funkci šéfa zemské vlády přitom není příliš oslnivá a je v příkrém protikladu se všemi sliby, které svým voličům kdysi dal. Kdyby se v Korutanech volilo nyní, svobodní by jednoznačně prohráli a skončili s velkým odstupem za vítěznými sociálními demokraty.

Vyvolávání obav a strachu z cizinců patřilo odjakživa k nejúčinnějším předvolebním trhákům rakouského populisty. V minulých letech dokázal díky tomu už několikrát překonat období momentálního politického útlumu anebo přinejmenším odvrátit hrozící volební porážku. Zdá se, že podobnou naději na svoji politickou záchranu v tom spatřuje i dnes.