Radovan Holub: O politické korektnosti

Migranti
Migranti

Mluvit hezky o migrantech a poněkud zamlčovat stoupající vliv pravých i levých extremistů je v západní Evropě trendy.

Dokonce i ti, kteří se dřív na masovou migraci dívali kriticky, dnes volají po evropské solidaritě a myslí proklimaticky, naposled německý ministr vnitra Horst Seehofer z konzervativní CSU po návštěvě Turecka a Řecka.

Vzpomínám, jak letos v únoru nedaleko Štrasburku neznámí pachatelé zneuctili židovský hřbitov. Náhrobky pomalovali hákovými kříži. Odpudivá věc. Česká média primárně referovala o tom, že někdo pomaloval 96 náhrobků a že to mohli být Alsasští černí vlci. OK. Naši politici se přidali a začali hovořit o rostoucím antisemitismu v Evropě. OK.

Kousek od nás za hranicemi Německa ale trochu posunuli význam. Velká média referovala o Alsasku opatrně, některá se k antisemitskému činu vrátila až potom, co se ve Štrasburku zvedly demonstrace. U našich sousedů tedy nebyly primární pomalované hroby, ale demonstrace proti nacistům.

Na tuhle věc jemného posunování významů jsme u nás díky minulému režimu citliví. V Německu, kde mají dlouhou tradici svobodného tisku, se dnes rozmáhá velká a dosud nebývalá vlna politické korektnosti. Málokdo tuší, kde se zastaví. Ve zprávách v televizi se v první řadě, pokud jde o uprchlíky, referuje o tom, jak se dobře začleňují do většinové společnosti.

Naše mizivé zkušenosti s migrací

Rozhovory s migranty, kteří se v nové zemi sotva domluví, už v německé televizi nenajdeme. Reportáže přinášejí záběry na dílny, kde dobře integrovaní cizinci montují u ponku to, co by rodilí Němci nezvládli. V německých seriálech jsou pravidelně dobří uprchlíci, a pokud se objeví někdo zlý, stal se jen obětí rodilých Němců nebo ruské mafie.

Pokud zoufalí utečenci bloudí někde po moři a nemohou se dostat na břeh, komentátor nezapomene zdůraznit, že lidské chování k migrantům je prioritou Evropy. Jistěže je, ale není to třeba vtloukat lidem do hlav jako myšlenku proletářského internacionalismu. To, co média dříve jmenovala jako klíčové pojmy, tedy zvídavost a hledání pravdy, bylo v médiích na západ od našich hranic nahrazeno uměním správného, korektního postoje.

Rok starý případ německého novináře Claase Relotia, který si vymýšlel příběhy migrantů a dělal s nimi fiktivní rozhovory, je extrémní doklad pro politickou korektnost. Relotius totiž zaujal správný politický postoj, ať už psal pro konzervativní švýcarský týdeník Weltwoche nebo později pro Der Spiegel.

A sbíral za to ceny. Vždycky dovedl se svým článkem strefit do vyžadovaného trendu, takže se na to dlouho nepřišlo. Byl prostě potřeba. Počítám, že s klimatickou krizí politické korektnosti ještě výrazně přibude.

Otázky kolem masové migrace zasáhly evropské politické uvažování jako ideologická bomba. Vytváření soucitu s uprchlíky je z hlediska evropské politiky úkol číslo jedna. Myslím, že si na tuhle ideologizaci postoje česká média dávají větší pozor. U nás zatím můžeme svobodně mluvit o dobrých i zlých uprchlících. I když jsou tu činovníci, kteří by každého migranta nejraději označili za potenciálního vraha.

U nás se – nevím proč – daří fantastům, kteří straší lidi a Česko by nejraději uzavřeli pod skleněný poklop, abychom se stali jakousi izolovanou výspou Evropy. Globalizace a přesuny zboží a lidí by sem nedosáhly. Realistický pohled na migraci čekám spíš od našich než od německých médií. Je to škoda, protože u nás jsou zkušenosti s migrací mizivé. I když do ní každý mluví.

Autor je publicista