Radovan Holub: O politické korektnosti

Dokonce i ti, kteří se dřív na masovou migraci dívali kriticky, dnes volají po evropské solidaritě a myslí proklimaticky, naposled německý ministr vnitra Horst Seehofer z konzervativní CSU po návštěvě Turecka a Řecka.

Čtěte také

Petr Šabata: Migrace stále rozděluje společnost, ale nemusela by

Vzpomínám, jak letos v únoru nedaleko Štrasburku neznámí pachatelé zneuctili židovský hřbitov. Náhrobky pomalovali hákovými kříži. Odpudivá věc. Česká média primárně referovala o tom, že někdo pomaloval 96 náhrobků a že to mohli být Alsasští černí vlci. OK. Naši politici se přidali a začali hovořit o rostoucím antisemitismu v Evropě. OK.

Kousek od nás za hranicemi Německa ale trochu posunuli význam. Velká média referovala o Alsasku opatrně, některá se k antisemitskému činu vrátila až potom, co se ve Štrasburku zvedly demonstrace. U našich sousedů tedy nebyly primární pomalované hroby, ale demonstrace proti nacistům.

Na tuhle věc jemného posunování významů jsme u nás díky minulému režimu citliví. V Německu, kde mají dlouhou tradici svobodného tisku, se dnes rozmáhá velká a dosud nebývalá vlna politické korektnosti. Málokdo tuší, kde se zastaví. Ve zprávách v televizi se v první řadě, pokud jde o uprchlíky, referuje o tom, jak se dobře začleňují do většinové společnosti.

Naše mizivé zkušenosti s migrací

Rozhovory s migranty, kteří se v nové zemi sotva domluví, už v německé televizi nenajdeme. Reportáže přinášejí záběry na dílny, kde dobře integrovaní cizinci montují u ponku to, co by rodilí Němci nezvládli. V německých seriálech jsou pravidelně dobří uprchlíci, a pokud se objeví někdo zlý, stal se jen obětí rodilých Němců nebo ruské mafie.

Čtěte také

Důsledkem politické korektnosti bude ztráta svobody slova, myslí si režisér Sokol

Pokud zoufalí utečenci bloudí někde po moři a nemohou se dostat na břeh, komentátor nezapomene zdůraznit, že lidské chování k migrantům je prioritou Evropy. Jistěže je, ale není to třeba vtloukat lidem do hlav jako myšlenku proletářského internacionalismu. To, co média dříve jmenovala jako klíčové pojmy, tedy zvídavost a hledání pravdy, bylo v médiích na západ od našich hranic nahrazeno uměním správného, korektního postoje.

Rok starý případ německého novináře Claase Relotia, který si vymýšlel příběhy migrantů a dělal s nimi fiktivní rozhovory, je extrémní doklad pro politickou korektnost. Relotius totiž zaujal správný politický postoj, ať už psal pro konzervativní švýcarský týdeník Weltwoche nebo později pro Der Spiegel.

A sbíral za to ceny. Vždycky dovedl se svým článkem strefit do vyžadovaného trendu, takže se na to dlouho nepřišlo. Byl prostě potřeba. Počítám, že s klimatickou krizí politické korektnosti ještě výrazně přibude.

Čtěte také

Migrace: Konec krize? Teď máme pouze taktickou přestávku, řekl v rámci debaty Plusu Jiří Weigl

Otázky kolem masové migrace zasáhly evropské politické uvažování jako ideologická bomba. Vytváření soucitu s uprchlíky je z hlediska evropské politiky úkol číslo jedna. Myslím, že si na tuhle ideologizaci postoje česká média dávají větší pozor. U nás zatím můžeme svobodně mluvit o dobrých i zlých uprchlících. I když jsou tu činovníci, kteří by každého migranta nejraději označili za potenciálního vraha.

U nás se – nevím proč – daří fantastům, kteří straší lidi a Česko by nejraději uzavřeli pod skleněný poklop, abychom se stali jakousi izolovanou výspou Evropy. Globalizace a přesuny zboží a lidí by sem nedosáhly. Realistický pohled na migraci čekám spíš od našich než od německých médií. Je to škoda, protože u nás jsou zkušenosti s migrací mizivé. I když do ní každý mluví.

Autor je publicista