Radko Kubičko: Všichni vítězové volební
Voliči nenašli ve volbách žádného jasného hegemona, ani žádné hlavní téma, dokonce ani rozšiřující epidemii ne, rozdělili hlasy víceméně rovnoměrně, vládní strany potrestali jen výběrově.
Vítěz voleb je vítězem spíše papírovým, opozici voliči moc neodměnili, epidemie se nijak zvláště nezalekli a ti všichni ostatní opět k volbám nepřišli, spíše využili recidivu letního počasí k úprku ze svých volebních obvodů.
Čtěte také
Je to tedy opět jakýsi volební pat v krajských volbách a prvním kole voleb do jedné třetiny Senátu, a nezbývá tedy než volební výsledky vhodně interpretovat – o to se ostatně už političtí lídři někdy i dost zoufale pokoušejí. Tou hlavní interpretací je, která ale zatím mnoho nezaznívá, ale zazní jistě brzy, že jde skutečně o volby druhého řádu, lidé stále moc nepochopili, k čemu jsou jim kraje a Senát. Té druhé instituci dali někteří aspoň opoziční roli, zejména v poslední době v zahraniční politice se to oceňuje.
Volební účast byla nakonec o něco větší než minule, ale tehdy byla natolik špatná, že teď je jen o něco málo lepší. Léta se po každé takové katastrofální volební účasti mluví o nějaké ústavní reformě, o posílení role Senátu i krajských zastupitelstev, nějakém třeba i symbolickém zvýšení prestiže, o sloučení voleb. Ale nikdy se nic takového neuskutečnilo a zřejmě se ani neskuteční.
Strany teď mají právě mnoho práce s interpretací voleb a záhy nato s jejich druhým kolem. A nejde jen o volby senátní, kde bude za týden kolo oficiální. Také krajské volby ho mají a to bude zásadní jednání o koalicích a funkci hlavního představitele kraje, hejtmana.
Čtěte také
To může dosavadní známé volební výsledky ještě značně překreslit. A budou další vítězové i poražení. Nyní se triumfujícími cítí být snad všichni hlavní představitelé stran. Krajské volby jednoznačně vyhrálo hnutí ANO – to po všech problémech, skandálech a kritikách vládních kroků, hlavně v období pandemie, je jistě úspěch. Volby vyhrálo v deseti krajích a ve třech zbývajících bude mít silné kluby. Předseda Andrej Babiš si to právem pochvaluje, ale jde spíše o analogii Pyrrhova výroku: Ještě jedno takové vítězství a jsem zničen.
Také několik postupujících do druhého kola si může pochvalovat, nakolik hnutí ANO už dříve naznalo, že senátní volby nezvládá a v mnohých obvodech na ně zcela rezignovalo. A to není vůbec vítězství, stejně jako fakt, že zaostalo za celostátními preferencemi o deset procent.
Druhá část sporného úspěchu ANO je ještě méně povzbudivá, má totiž skoro nulový koaliční potenciál a osvědčené strany, se kterými spolupracuje na vládní úrovni, ČSSD a KSČM, propadly zcela – nakolik je právě tato spolupráce přivedla skoro do nicotnosti. Vítězi voleb se bude velmi těžko sestavovat krajské koalice a o mnohé hejtmany může navzdory vítězství přijít. Už nyní se formují protikoalice. Je to tedy ani prohra, ani vítězství, nabízí se spíše slovy jistého klasika slovo nevítězství, či nevýhra.
Promění se ANO v moderní liberální stranu?
Kupodivu ale i jiní straničtí šéfové jásají, dá se to jistě pochopit, protože opačný postoj by musel znamenat oznámení rezignace. Jenže za hnutím ANO zaostali všichni další a jejich jedinou nadějí jsou různodivné koalice, které budou velmi nestabilní. Druhými na pásce v krajských volbách jsou Piráti, stále ne zatím příliš čitelná strana, která zaostává za vítězem skoro o polovinu procent, ale vzhledem k okolnostem to zjevně považuje její předseda Ivan Bartoš za úspěch.
Čtěte také
O neúspěchu nemluví ani třetí strana, ODS, a to s chabými sedmi procenty hlasů. To už by mohl být téměř politologický veletoč, označovat to za výhru, ale předseda Petr Fiala ostatně politologem původním povoláním je. ODS jistě byla nejnadějnější politickou stranou opozice, se zkušenostmi z vládnutí i v krajích, ale v této roli v těchto volbách opět propadla.
Ještě že se předseda Fiala může aspoň soustředit na Středočeský kraj a Královéhradecký kraj, ve kterých by jeho strana mohla mít zase po časech hejtmany. Po letech půstu to jakýsi úspěch přece jen je, ale na podporu předsedy Fialy pro funkci budoucího premiéra, o které občas hovoří, a co by měla být pro lídra opozice hlavní ambice, to stále moc nestačí.
Specifickou spokojenost musí vykazovat i hnutí STAN, které stále překvapuje, v posledních volbách do Poslanecké sněmovny mu průzkumy přiřazovaly necelé jedno procento hlasů, přesto dosáhlo pětiprocentní hranice. Nyní má skoro nejsilnější senátní klub a šanci ho ještě posílit a vítězství zaznamenalo ve třech krajích. Také to je tedy úspěch, ale spíše též nevýhra. Možná to bude stačit na předsedu Senátu, spíše se symbolickou rolí, ne ale na ovlivňování celostátní politiky. V případě STANu je možné hovořit o jakémsi paradoxu v tomto směru. Strana by se měla soustředit na vybudování jasné celostátní značky, ale to zatím není vidět.
Čtěte také
A spokojeni jsou prý i v TOP 09, přestože stranu volby téměř dále vymazávají z politické mapy, a v SPD, které má o něco více krajských mandátů, ale její krajská ani senátní váha nijak moc neposílila. Snad jen KSČM a nové hnutí Václava Klause ml. Trikolóra už nemůžou svůj totální debakl nějak obejít nebo omluvit.
Své zrnko úspěchu pak nalézají dokonce i ČSSD a KDU-ČSL, i když obě strany také jeví všechny známky konečné fáze politického rozkladu. Ale mají své zbývající bašty, nepřekvapivý, a přesto úctyhodný úspěch hejtmana Martina Netolického z ČSSD v Pardubickém kraji, byť v koalici, naopak překvapivý úspěch KDU-ČSL v Jihomoravském kraji, kde zřejmě bude hejtmanem její lídr Jan Grolich, a stálá jakási naděje na udržení hejtmana Jiřího Čunka ve Zlínském kraji jsou pěkná stébla, byť asi už poslední.
Jak řečeno, druhé kolo senátních voleb a vyjednávání v krajích mohou výsledky ještě přepsat nebo alespoň upřesnit. Jisté ale je přece jen něco. Volby do krajů a Senátu netáhnou. Žádná ze stran nemůže hovořit o příliš velkém úspěchu.
Čtěte také
Z celostátního hlediska se vládní strany moc neobhájily, trochu obhájily. Jejich opozice se neprosadila, trochu prosadila, nebyla schopna se plnokrevně propojit a nedokázala dostatečně zužitkovat vládní chyby a nedostatky.
Může to predikovat něco do hlavních voleb, tedy těch do Poslanecké sněmovny příští rok? Nic moc. Snad jen to, že pokud to takto půjde dále, skončí to zase nějakým temným patem ve stylu chytré horákyně. Vládní ANO nebude už zřejmě schopno sestavit další vládu. A dosavadní opozice zřejmě také ne, nebo jen velmi obtížně a nestabilně.
Na současnou trojkoalici, jejíž období mnozí komentátoři i opoziční politikové označují rádi za vládu oligarchie, konfliktů zájmů, afér, chaosu a zmatků, se možné bude vzpomínat jako na nebývalou stabilitu. Koneckonců, vláda i její premiér drží už třetí rok, a to také není v polistopadové české politické historii tak úplná samozřejmost.
Ledaže by se něco zásadního proměnilo. Rok není sice zase tak dlouhá doba, ale stihnout se toho dá ještě dost, i když situace epidemie tomu moc nepřeje. Ale buď se nejsilnější ANO promění v moderní liberální stranu se širokým koaličním potenciálem – to ale vzhledem k jeho dosavadnímu profilu i osobě dominantního lídra a majitele by musel být bezmála zázrak.
Nebo se spojí proti němu důvěryhodná opozice a nasadí spolehlivého lídra. To by mohl být druhý zázrak, i když jeho náznaky v krajích i senátních obvodech se přece jen objevily. Poučení z těchto voleb je už částečně na stole a z chyb by se snad mohli konečně učit i politikové. A i zázraky se občas dějí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
