Radko Kubičko: Strany tradiční a velké, i ty malé
Nevídaný skandál a už druhé klopotné hledání nového ministra odhalily nejen obecné prostředí české politiky, ale také slabiny vládního hnutí Starostové a nezávislí. Ze všech současných vládních stran se nejvíce svou nestandardností přibližuje těm, které jsou nyní v opozici. Ale zatímco v jejich případě jde o fankluby silných osobností, hnutí STAN připomíná spíše neformální sdružení.
Čtěte také
Vzniklo jako hnutí úspěšných starostů a dalších komunálních politiků kolem několika sympatických osobností, které se vypravily i do velké politiky, zprvu pod křídly vznikající TOP 09, která také byla spíše spontánní formací, bez regionálního zázemí, které STAN přinesl. Po rozchodu se STAN chtělo transformovat v plnohodnotnou stranu, vzniklou zdola, která si vybuduje své centrální struktury.
Nebyl ale čas, hnutí zažilo další pozoruhodné peripetie. Nejprve se chtělo spojit s KDU-ČSL, obě strany do kampaně investovaly mnoho potenciálu a financí, ale skončilo to na tradičním strachu KDU-ČSL z pětiprocentní klauzule. STAN už leckdo odepisoval, padal až na procento volebních preferencí v předminulých volbách.
Malý zázrak
Přesto se mu podařil zázrak, voliči, nespokojení s profilem TOP 09, nakonec posunuli STAN těsně za pětiprocentní hranici. Zatím se nikdy nestalo, že by volební strana s tak malými preferencemi ji nakonec překonala.
Mezitím bodovala také v Senátu, většinový volební systém a malá účast přály váženým regionálním osobnostem, kterých má STAN přebytek. A spojení s Piráty byl pak volební majstrštyk, stejný princip způsobil vykroužkování těch stejných osobností do čela kandidátek a propad koaličního partnera.
Čtěte také
STAN je tak druhou nejsilnější politickou stranou, ale zůstává stále neformálním klubem. Stranické struktury jsou slabé a už vůbec zjevně nestačí na vládní angažmá a různá pokušení. Projevuje se to absencí protikorupčních mechanismů a personální nouzí.
Právě proto se ve vyspělých demokraciích vyvinul systém dvou hlavních, velkých, silných politických stran, které mají silné struktury a dostatek lidí v kteroukoli chvíli na kteroukoli funkci. Ne, že by se občas též nedostaly do nějaké komplikace, ale v těch jim pomáhají historické zkušenosti, nejen lidé a jejich přátelské vztahy.
Potřeba sjednocení
Aktuální vládní krize, a hlavně krize politické strany STAN, která zatím řádnou politickou stranou ani není, je jen dalším dějstvím rozdrobenosti české politiky. Přitom hnutí STAN má velký regionální potenciál, který by se hodil leckteré tradiční straně.
Zdálo se původně, že pětičlenná koalice bude zárodkem krizí kvůli odlišnosti stran a potencionálním konfliktům. To se zatím nepotvrdilo, díky až extrémně konsenzuálnímu politickému stylu premiéra Fialy, ale také díky bouřlivé době a silné opozici.
Ve skutečnosti dopadlo kladivo na hnutí STAN, které se od svého vstupu do vlády potýká s mnoha problémy, na které by velká, zavedená strana měla přirozené recepty.
Ukazuje se, že česká politika by si po svém drobení měla opět projít sjednocováním.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
