Radko Kubičko: Lístky, obálka a volební urna ve 21. století

Probíraný je i způsob hlasování. Emoce aktuálně budí návrh na korespondenční volbu ze zahraničí. Ta by se týkala voleb do Poslanecké sněmovny, které mají účast poměrně vysokou, ale přece taky ne natolik, aby to svědčilo o zájmu celé společnosti o veřejné věci. Tu a tam se proto objeví návrh na povinnou účast.

Čtěte také

Petr Honzejk: O co jde ve sporu o korespondenční volbu

Možnost volit je ale přece jen spíše právem, o jeho rozšíření a zjednodušení je možné ale diskutovat. Korespondenční volba by značně zpřístupnila volební právo občanům, kteří musí vážit často velmi dalekou cestu na zastupitelský úřad.

Má svoje rizika, což se projevilo například celostátní hádkou ve Spojených státech amerických v době covidu nebo opakováním prezidentských voleb v Rakousku. Šlo ale spíše o administrativní pochybení než nějakou snahu volby falšovat.

Česká diskuse se sice také vede o rizika, ale ve skutečnosti je za ní spíše starost o hlasy. Kdyby se vedla věcně, nebylo by od věci otevřít klidně i možnost korespondenční volby pro všechny.

Elektronizace voleb v Evropě

V aktuálních evropských volbách se paradoxně volí jen ve volebních místnostech na území České republiky v místě trvalého bydliště, jinde jen s voličským průkazem, ač se jedná jen o jeden volební obvod. Volit mohou i občané Evropské unie s trvalým pobytem. Na zastupitelských úřadech to možné není.

Čtěte také

Radko Kubičko: Opozice s koalicí vedou zcela zbytečný spor o korespondenční volbu

V době technologií a počítačového propojení si je jednoduché představit, že český občan by mohl volit kdekoli, kde se právě nachází, bez nějakého úředního papíru a razítka, volební komise by měly mít na stole počítač, ne tužku a papír. A jsme u základní otázky, která je čím dál naléhavější. Neměly by moderní technologie být přece jen více zapojeny do volebního procesu?

Lístky, volební urna a obálka působí už velmi archaicky. Pro jejich zachování byl dříve argument, že volby nejsou žádná počítačová hra, je to léty osvědčený a zažitý rituál, kdy občan musí skutečně někam přijít a něco konkrétního vykonat. Hlasovat elektronicky a ještě tak z domova, či snad někde z restaurace nebo od rybníka je nedůstojné, příliš jednoduché a občan by to nebral vážně.

Jenže tento důraz, i když nezanedbatelný a úctyhodný, začíná být stále slabší. Občané jsou čím dále zvyklejší si všechny věci vyřizovat po internetu, komunikovat mezi sebou, nakupovat, vést si své účetnictví, mít kontakt s bankou, ba i se svým lékařem a naposledy dokonce také i se státní správou. Už i mše v kostele je možné se zúčastnit po internetu. Proč by volby měly být výjimkou?

Čtěte také

Petr Hartman: Korespondenční volba jako ohrožení demokracie, nebo stranických zájmů?

Nehledě na nejmladší generaci, která si bez mobilu, počítače a internetového bezdrátového připojení neumí už život ani představit. Přijít do místnosti, nechat se odškrtnout na jakémsi papíře, cosi vložit do obálky a pak do plastové urny jí může připadat až komické, když by si na to mohla stáhnout aplikaci.

V elektronizaci voleb je v Evropě nejdále Estonsko, které je už dlouho lídrem v digitalizaci státní správy a rozhodování po internetu bere jako naprostou samozřejmost, i ve volbách do Evropského parlamentu. V posledních jeho vlastních volbách volila elektronicky více než polovina voličů.

Radko Kubičko|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Začíná být jasné, že toto téma začne dříve nebo později rezonovat i v dalších zemích, včetně České republiky. Ta je jako obvykle poněkud konzervativně pozadu, ale v mnohém také už postoupila. Konečně propojuje databáze státu, zavádí datové schránky, elektronické daňové přiznání, čipy v občanských průkazech, doklady v mobilním telefonu. Běžná a obecně užitelná je bankovní identita.

Volby v tomto vývoji nakonec těžko mohou zůstat jediným ostrůvkem starých analogových časů.

Autor je komentátor Českého rozhlasu