Radko Kubičko: Česká republika o společné evropské měně stále jen diskutuje
Česká republika se při vstupu do Evropské unie zavázala k přijetí společné evropské měny euro a Česká republika společnou měnu stále nemá. A jak se zdá, nic ani nesměřuje ke změně tohoto stavu. A to přesto, že se téma občas v agendě vládních politiků objeví. Naposledy ministr zahraničních věcí Jan Lipavský volal po diskusi o termínu a způsobu přijetí eura.
A to je právě asi ten problém, ministr už musí vyzývat k samotné diskusi, která se sice v zásadě vede, ale ve skutečnosti nevede nikam. Ani vládní Piráti, jejichž je ministr členem, ač liberálové a zastánci evropské integrace, jsou ke společné měně celkem programově chladní. Rozhodně se o její přijetí nijak nebijí.
Čtěte také
Největším zastáncem zůstává tak TOP 09, ale ani ona nevystupuje nijak radikálně, zřejmě vědoma si své síly a také v rámci klidu v koalici Spolu, jejíž hlavní složka ODS je k euru, mírně řečeno, velmi zdrženlivá.
Přitom diskuse by byla asi potřebná v okamžiku, kdyby stanoviska nebyla už dávno prodiskutována a celkem jasná. Mnoho ekonomů a zejména podnikatelů zdůrazňují výhody takového kroku. Je tu především argument snadnějšího zahraničního obchodu, eliminování kurzových rizik, možnost lepšího srovnávání cen mezi ekonomikami.
Prospěch i pro ČR
Nezanedbatelným argumentem je i cestovní ruch, jak pro domácí turisty v jiných zemích, tak pro zahraniční. Euro je světovou měnou, i když asi ne tou úplně nejdůležitější, ale ve veškerých globálních ekonomických kalkulacích je s ním nutno počítat. Země, které s ní platí i doma, patří do exkluzivního klubu.
Čtěte také
Pak jsou tu také proti, která ale také jsou všeobecně známa. To je především omezená možnost měnové politiky státu, centrální banka by velkou část svých pravomocí musela přenést do Frankfurtu nad Mohanem, kde sídlí Evropská banka. Tu by nicméně mohla naopak ovlivňovat, zatímco nyní nemá vliv žádný, ač stav eura ovlivňuje všechny, i když s ním neplatí.
Když se nicméně podíváme na české ekonomické ukazatele, zejména inflaci a úrokové sazby a porovnáme je s eurozónou, pak se naskýtá otázka, zda-li samostatná měnová politika je nějaká velká výhra. Česká republika se léta blížila splnění kritérií k přijetí evropské měny, nyní by na nich musela velmi zapracovat.
Pak je to tu ale důležitý psychologický moment. Jak se v minulosti mnohokrát ukázalo, podstatná část českých občanů má ke své měně velmi silný citový vztah a zavedení eura nepodporuje. Je to možné sledovat už od doby jejího vzniku, když ministr financí nové Československé republiky Alois Rašín nechal okolkovat původní rakouskou korunu.
Čtěte také
Je to měna malého státu, zdaleka ne s takovým kreditem, jako třeba podobně vytrvalý švýcarský frank, ale velký symbol národní identity. A je to vidět i u jiných zemí, které mají občas strach z rozpuštění se v evropském moři, jako je třeba Maďarsko a Polsko. Co mají ale také společné, že to nejsou zrovna ekonomičtí tahouni Evropy.
To sousední Slovensko neváhalo a díky reformní vládě do eurozóny před lety nebojácně vstoupilo, i když obyvatelstvo též nebylo zrovna nadšeno a bálo se zdražování, ke kterému částečně i došlo, i když v menší míře, než signalizovaly obavy. Slovensku to jistě prospělo, přinejmenším tím, že se ocitlo u jednoho stolu s nejvyspělejšími zeměmi. A je nutné také připomenout, že vztah ke slovenské koruně nebyl tak silný a citový, vznikla mnohem později než měna československá.
Každopádně je asi nutné konstatovat, že by to mohlo prospět i České republice, v době mandátu této vlády to ale nebude téměř s jistotou. A politikové ODS, která v minulosti pořádala petici za českou korunu, to říkají otevřeně, včetně proevropského premiéra Fialy, za jehož předsednictví ODS petice ostatně vznikla.
Nezbývá tedy zatím nic jiného než ministrem Janem Lipavským vzývaná diskuse.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
