Radarem proti všem?

Americký prezident Bush je nicméně přesvědčen, že Irán byl, je a bude nebezpečný, protože disponuje příslušnými znalostmi. Ve zprávě tajných služeb vidí americký prezident varovný signál, že by Irán mohl s vývojem jaderných zbraní kdykoli začít. Washington tedy hodlá dál jednat o svých plánech protiraketové obrany se základnami v Polsku a v Česku.

Zatímco na české politické scéně vyvolaly poslední informace z Washingtonu značné překvapení, mají nezkalený důvod k oslavě zanedbané obce u vojenského újezdu na Příbramsku. Ty sice mají dostat jen asi třetinu původně požadované sumy na novou infrastrukturu a řadu projektů prý budou muset odložit, ale zato mohou s mnohem větší pravděpodobností počítat s tím, že jim za humny žádný radar nakonec stát nebude. Peníze totiž mají obdržet, jak vláda od počátku zdůrazňovala, nezávisle na tom, jak to všechno dopadne.

Vzhledem k odhalením, se kterými přišly americké tajné služby, je ovšem jasné, že prosadit radar bude teď pro vládu mnohem obtížnější. Zvlášť, když sama není v tomto ohledu jednotná. Česká veřejnost má ještě v uších varování amerického prezidenta, že "kdo chce zabránit třetí světové válce", musí zastavit Irán v rozvoji jaderných technologií. Obdobnou argumentaci si osvojili i mnozí čeští politici. Teď jim nezbývá než rozšířit argumenty na ohrožení z dalších zdrojů. Ať už z konvenčních arzenálů Iránu, nebo z dalších nestabilních zemí na Blízkém a středním východě. Konec konců, jak řekla Lidovým novinám šéfka odboru bezpečnostní politiky na ministerstvu zahraničí Veronika Kuchyňková-Šmigolová, "stačilo by třeba, kdyby se něco zvrtlo v Pakistánu".

Pákistán ovšem platí v oblasti za tradičního amerického spojence, takže už proto to do budoucna zdaleka nebude znít tak dramaticky. Překlopit veřejné mínění na svou stranu bude teď pro stoupence radaru ještě těžší. Přesto hodlají evidentně dál jednat s Washingtonem bilaterálně. Alespoň to vyplývá z dosavadních prohlášení americké i české strany.

Přitom jestli někdy byla příležitost elegantně vystoupit z tohoto vlaku, ve kterém Česká republika rozhodně nehraje a ani do budoucna nemůže hrát roli lokomotivy nebo strojvůdce, je to právě teď. Místo bilaterálních jednání s americkou velmocí o obranném štítu, která nota bene zpočátku už z technických důvodů ani nemůže krýt české území, má přece Praha možnost prosazovat své představy o společné strategii v rámci NATO nebo EU. Když už jsme tam jednou vstoupili!

Jistě, vybudování radarového štítu nám neuškodí. Jenže pokud by mělo tohle budování rozpoutat nové závody ve zbrojení, bylo by po idyle. Nové zprávy amerických tajných služeb skýtají prostor začít s Iránem znovu vážně jednat. Při takovém jednání ale bude záležet víc než kdy jindy na pevném a jednotném postoji všech spojenců. Sólové výstupy teď rozhodně žádoucí nejsou.

Nehledě na to, že si je vláda těžko může dovolit. Už proto, že její podpora v parlamentu visí permanentně na vlásku, a že bude nyní čelit ještě rozsáhlejší kampani, kterou si KSČM zcela jistě nenechá ujít. Jednoduché to v nejbližší budoucnosti ale nebudou mít ani Zelení. Jejich strana se po posledních informacích z Washingtonu v otázce radaru na českém území ještě víc vzdálí ministru zahraničí, kterého do vlády prosadila. Pokud chce takto křehká koalice o umístění radaru v ČR skutečně nechat hlasovat parlament v naději, že to projde, je nejspíš mimo realitu. Přistání na zemi pak bude o to tvrdší. Pro vládu i pro velmoc.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .