Řád manželství podle J. A. Komenského

V podstatě každý režim si z jeho díla mohl vybrat to, co mu vyhovovalo, a o ostatním pomlčet. Komenský se také stal typickou tváří našich bankovek. Za předmnichovské republiky byl jeho portrét na pětikoruně, za totality na dvacetikoruně, nyní je na dvousetkoruně. Výrazný posun v hodnotách bankovek s jeho portrétem ale rozhodně není výrazem toho, že bychom si jeho díla či myšlenek dnes více vážili, nebo je dokonce více znali.

Se znalostí jeho díla to je dnes mnohem horší než například na počátku 20. století. Tehdy považovala znalost Komenského díla většina vzdělanců za svoji povinnost i čest. Důraz kladený na Komenského byl současně výrazem českého vlasteneckého cítění. Dnes většina lidí sice někdy - třeba i náhodně - slyšela a pochytila některou z jeho nejčastěji prezentovaných myšlenek, to ale bývá obvykle vše. Mnohdy, jako například při zásadě "Škola hrou", si ani mnozí učitelé nevědí rady se správnou interpretací. Nevědí nic o tom, jak a proč pojem vznikl, a domnívají se, že pokud se děti ve třídě neválejí po koberci, tak to žádná škola hrou není.

Obdobná je i neznalost jeho osobního života, v němž byl celkem třikrát ženatý. Poprvé se Komenský oženil v roce 1618, kdy se stala jeho manželkou Magdalena Vizovická. V roce 1619 se v manželství narodil první syn, v roce 1622 se domácnost rozrostla o dalšího syna. Rodinná pohoda však netrvala dlouho. Nedlouho po narození druhého syna - stále v roce 1622 - zemřela Komenského manželka i oba synové na morovou epidemii.

Podruhé se Komenský oženil v září 1624 s Dorotou Cyrillovou. V roce 1627 se narodila dcera Dorota Kristina, v roce 1628 další dcera Alžběta. Třetí dcera Zuzana se narodila v roce 1643. V roce 1646 se narodil ještě syn Daniel. O dva roky později - v roce 1648 - zemřela po 24 letech společného života i druhá Komenského manželka.

V roce 1649 pak Komenský vstupuje do třetího manželství. Nepochybně byl veden snahou, aby zaopatřil především své malé děti. Jeho třetí manželkou byla Jana Gajusová, která ho doprovázela po celý zbytek života. V době třetího sňatku bylo Komenskému již 57 let. Je přitom nepochybné, že osobní zkušenosti z vlastních manželství promítl Komenský i do svých postojů, které zformuloval v Řádu manželství.

Do manželství neměli podle Komenského vstupovat příliš mladá děvčata a mladí hoši. Za optimální považoval věk mezi dvacátým a třicátým rokem u mužů a mezi osmnáctým a čtyřiadvacátým rokem u dívek. V tomto věku již měli být budoucí manželé nejen lépe připraveni na své životní úkoly, ale v důsledku manželství se jim již nemělo dostávat ani tolika příležitostí k "nerozvážným láskám".

Komenský také říkal, že by nikomu neměl být ani trpěn, ani dovolen celibát a že každý, komu to postavení dovolí, má se oženit a mít děti. V samotném manželství pak měl muž dbát na to, aby se udržel při síle "životosprávnou prací a střídmostí", protože jinak by podlomil a oslabil nejen své zdraví, ale i budoucí dítky a potomstvo. Žena a budoucí matka se měla vyhýbat všem škodlivým věcem. A to škodlivým nejen zdraví, ale i mravům, protože vše mohlo mít nepříznivé následky pro děti. Poměrně zajímavé bylo, že Komenský požadoval, aby byli ustanoveni i jacísi "dozorci nad manželstvím". Měli to být mužové staří, moudří a také dobří zdravovědci a etikové.

V závěru svého Řádu manželství se J. A. Komenský vyjadřoval i k otázce věna. Říkal, že na věno se má brát "ohled nejmenší i největší". Nejmenší v případě, že hledající ženu sám oplývá prostředky. Pak má hledat raději dobrou hospodyni, která by dovedla udržovat získané jmění, než takovou, která by rozmnožovala bohatství a jeho tíhu. Největší zřetel na věno pak má být brán proto, aby pro nevěstu s dobrým věnem nebyl žádán ženich bohatý, nýbrž moudrý a z dobrého rodu. Pro nevěstu chudou a dobrých mravů měl být hledán ženich bohatý. Důvodem takového přístupu podle J. A. Komenského bylo, že pouze pak "nastane moudré vyrovnání vnějších a vnitřních statků, aby se nespojovali pošetilí boháči a bohatství beze všeho mravního prospěchu, ani aby lidé moudří a počestní netřeli bídu s nouzí".