Putin na Ukrajině

29. říjen 2004

Oficiálním vrcholem této návštěvy ruského prezidenta v Kyjevě byly včerejší oslavy šedesátého výročí osvobození města od fašistických okupantů. Vladimir Putin by při takové příležitosti na Ukrajinu přicestoval v každém případě - těsně před prezidentskými volbami, na jejichž výsledku Moskvě svrchovaně záleží, však tahle příležitost přišla vhod dvojnásob.

Není proto divu, že domácí i zahraniční pozorovatelé věnovali největší pozornost hned úvodu Putinova Kyjevského pobytu, který probíhal ve znamení televizní debaty ruského prezidenta, vysílané hned na třech programech státní televize. Během této debaty Putin sice nikoli doslova, ale přece jen jednoznačně vyslovil podporu jednomu z dvou nejžhavějších prezidentských kandidátů: ukrajinskému premiérovi Viktoru Janukevičovi. Ruský prezident ho v oslavné tirádě označil za strůjce současného hospodářského oživení v zemi. Vzápětí se Putin šalamounsky vyhnul odpovědi na otázku jedné divačky, která se ho v kontaktní části pořadu výslovně zeptala, zda s Janukovičem slavil své nedávné padesátiny. Ruský host jen skromně podotkl, že nemá rád, když se z podobných osobních jubileí dělají oficiality a že takové příležitosti slaví v kruhu rodiny a blízkých přátel. A téma opustil.

Ve zmíněné televizní debatě pak Putin Ukrajincům slíbil, že doby Sovětského svazu se již nikdy nevrátí. Jedním dechem však také konstatoval, že konstruktivní vztahy mezi oběma státy jdou k duhu oběma partnerům a že v některých odvětvích jsou podniky v obou zemích díky sovětské minulosti ke spolupráci přímo předurčeny. Kdyby prý tato spolupráce selhala, znamenalo by to pro významné výrobní kapacity v Rusku i na Ukrajině smrt. Ruský prezident jednotlivá odvětví přímo nepojmenovává, ale jistě šlo například o ukrajinský letecký a raketový průmysl, výrobu lodí a některé další obory.

Ukrajina je pro Rusko také důležitou tranzitní zemí pro přepravu ruských energetických surovin do západní Evropy a při známém neklidu na Kavkaze i například do Turecka a odtud dál do světa. Není proto náhodou, že právě během Putinovy návštěvy na Ukrajině podepsaly polostátní monopolní podniky, ukrajinský Něftěgaz a ruský Gazprom, smlouvu o vybudování dalších dvou plynovodných tras do západoukrajinského Užhorodu. Hodnota tohoto kontraktu se pohybuje kolem 300 milionů amerických dolarů.

Nu a garantem tohoto trendu, tedy trendu úzké hospodářské a zároveň politické situace je pro Moskvu právě Viktor Janukovič. Moskvě se prostě zamlouvá víc než mnohem proevropštější vůdce opozice a bývalý ukrajinský premiér Viktor Juščenko, jehož naopak podporuje Západ. Co na tom, že i Juščenko mluví o nutnosti úzké spolupráce s Ruskem, k níž je Ukrajina díky své zeměpisné poloze i díky staletým společným dějinám přímo odsouzena? Janukovič je pro Moskvu zárukou co nejdelšího ukrajinského přešlapování před branami nejdůležitějších společných evropských struktur, a tak se v jeho zájmu doslova v cílové rovince předvolební kampaně v uplynulých dnech angažoval i první muž ruské politiky.

Tento aspekt Putinovy návštěvy byl tak nápadný, že kremelská hlásná trouba, rozhlasová stanice Radio Rossiji, považovala za nutné již uprostřed pobytu ruského prezidenta na Ukrajině přinést podrážděné komentáře ve stylu pointy známého totalitního vtipu "a vy zase bijete černochy". Upozornila na údajné americké vměšování do ukrajinského předvolebního boje a na mysli měla některá americká memoranda, poslední z tohoto úterka, upozorňující na nesrovnalosti a špinavé triky v předvolebním boji.

Moskva však jde se svými sympatiemi v očekávaném souboji dvou Viktorů ještě dál. V jedenačtyřiceti volebních místnostech v samotném Rusku by mělo volit na 150 tisíc ukrajinských občanů, kteří v Ruské federaci žijí a pracují. A právě na ně se orientuje předvolební propaganda (za čí asi peníze?), která v novinách, na billboardech a dokonce i na internetu jednoznačně hlásá volte Janukeviče. Ruská vrcholná politická scéna se v tomto důležitém ukrajinském volebním aktu, který bude s největší pravdpodobností rozhodnut až ve druhém kole, angažuje daleko víc a důrazněji, než tomu bylo v nedávných běloruských parlamentních volbách a prolukašenkovském referendu. Na pětapadesátimilionové Ukrajině, zemi o stejné rozloze jako má Francie, jde totiž o daleko víc než v Bělorusku. Pokud náhodou máte dojem, že vše právě popsané můžeme kvalifikovat jako nepřípustné vměšování do záležitostí jiného státu, je to dojem správný.

autor: ldo
Spustit audio