Putin a Erdogan: Jak oživit plynovody

Dnešní den a setkání prezidentů obou zemí v Petrohradě prý představuje politický obrat o 180 stupňů. Podle serveru možná zaskočí i dlouhodobé pozorovatele, kteří vývoj rusko-tureckých vztahů od loňského roku podrobně sledovali.

K rychlé stabilizaci bilaterálních vztahů totiž stačilo, když turecký prezident Recep Tayyip Erdogan koncem letošního června vyjádřil lítost nad sestřelením ruského vojenského letounu SU-24 u syrské hranice z loňského listopadu a omluvil se příbuzným ruských obětí.

Rusko, které po loňském incidentu zakázalo dovoz tureckých potravin a zrušilo charterové lety do Turecka milionům ruských turistů, po této omluvě racionálně vytáhlo na vyjednávací stůl dva klíčové mezinárodní projekty: plynovod přes Černé moře a stavbu první turecké jaderné elektrárny v Akkuyu.

Nejenže byly tedy okamžitě zapomenuty Putinovy dramatické výroky o turecké „kudle v zádech”, píše server Deutsche Welle. Žádná ze zúčastněných stran dnes nepřipomíná ani turecké protesty v OSN, Evropské unii a Severoatlantické alianci, které varovaly před možností vojenského konfliktu mezi členskou zemí NATO a Moskvou.

Ještě v prosinci přitom ruský prezident Putin říkal, že „Alláh se zřejmě rozhodl potrestat vedení Turecka tím, že je připravil o rozum”. Putin navíc obviňoval Ankaru z ropných dodávek pro Islámský stat. A nejen to. Ruská státní televize denně vysílala protitureckou propagandu a poslanci ruského parlamentu dokonce vyzývali vrchního velitele ruské armády, aby na Istanbul shodil atomovou bombu.

Oficiální nepřátelství ale mizelo kvapem. Po tureckém telefonátu do Moskvy koncem července začali už ruští turisté opět jezdit na turecké pláže s požehnáním Kremlu a po tureckém pokusu o převrat v polovině minulého měsíce telefonoval zas Erdoganovi do Turecka sám Putin, aby mu před celým světem vyjádřil podporu.

Kritika Bruselu i Washingtonu

Mediální řinčení zbraní bylo rychle zapomenuto, když se turečtí piloti, kteří v listopadu sestřelili ruský letoun, ocitli ve vězení a Ankara začala vyjednávat o odškodnění pozůstalých. Ankaře se ale především po nezdařeném převratu hodilo obrátit se na Rusko, když ji kvůli represím proti opozici na světové scéně kritizovaly Brusel i Washington.

Vladimír Putin|foto: European Commission Audiovisual service

Turecku se náhle a příhodně otevřela ruská náruč. Jak upozorňuje ruský politolog Viktor Nadějin-Rajevskij, v Moskvě se dokonce začalo mluvit o tureckém členství v Šanghajské organizaci spolupráce a v Euroasijské ekonomické unii, což jsou mezinárodní sdružení podporovaná Ruskem.

V politické rétorice dodnes přežívá názorový rozdíl Moskvy a Ankary na konflikt v Sýrii, protože Turecko požaduje v Damašku změnu režimu, zatímco Moskva syrského prezidenta Bašára Asada stále podporuje, uvádí německý portál. Úterní vrcholná schůzka Putina s Erdoganem ale mnohem výrazněji akcentuje společné zájmy obou režimů a států.

Moskva s Ankarou se bez Západu obejdou

Konkrétní agendu obrodného setkání tedy představují oživení projektu plynovodu Turkish Stream a plán první turecké jaderné elektrárny v Akkuyu, který byl v zásadním časovém skluzu, protože dohoda s Ruskem byla podepsána už roku 2010.

Obě konkrétní témata petrohradské schůzky mají přitom dát světu - a zejména Evropské unii - najevo, že Moskva spřátelená s Ankarou se společně obejdou bez Bruselu, Berlína i Washingtonu.

Tenhle signál pro politiky Západu jen umocňuje fakt, že spřátelení obou zemí se nekoná na neutrální půdě mezinárodního summitu skupiny nejrozvinutějších zemí G20. Dochází k němu v rámci dvoustranné schůzky v rodišti ruského prezidenta, v Petrohradě. Posiluje se tak dojem, že Kreml politicky i ekonomicky vyhrál – Vladimir Putin přece plynovod Turkish Stream podporoval, a teď si ho prosadí.

Za jakou cenu a v jaké podobě, to jsou podle německých komentátorů otázky, které mohou udělat vítěze i z tureckého prezidenta Erdogana. Pokud se například zbuduje jen jedna trasa plynovodu, bude to pro Ankaru výhodnější – nebo ještě výstižněji řečeno, nebude to velká výhra pro Moskvu a její Gazprom.

Už několik let se Moskva snaží ukončit tranzit plynových dodávek přes Ukrajinu, které přes Kyjev pokračují do Evropy. Existuje ale ještě trasa, která by přes Moldavsko, Rumunsko a Bulharsko energeticky zásobovala Turecko.

Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan se setkal s ministerským předsedou Petrem Nečasem|foto: Filip Jandourek

Jedna přímá cesta namísto třech tras

Původně měl ukrajinskou cestu nahradit plynovod South Stream s celkovou kapacitou 63 miliard kubických metrů zemního plynu ročně. Měl vést z ruského přístavu Anapa po dně Černého moře přes Bulharsko až do Rakouska. Tenhle projekt však byl v rozporu s předpisy Evropské unie.

Poté vznikl v prosinci 2014 další energetický projekt, Turkish Stream, který znamenal, že černomořské potrubí by třemi ze čtyř plánovaných cest pokračovalo západním Tureckem do Řecka – k hranici hlavního odběratele ruského zemního plynu – Evropské unii. Tenhle plán ale zůstal jen u prohlášení, protože Turecko stálo jen o jedno potrubí, které by mu pokrylo domácí spotřebu.

Na půl roku se přestalo mluvit o třech trasách a ve hře zůstává jedna přímá cesta s kapacitou 15 a tři čtvrtě miliardy kubických metrů. Je to pro Rusko a Gazprom investičně nejméně výhodná varianta. Ruská státní plynárenská společnost by musela utratit miliardy, aby položila relativně méně významný plynovod na dně Černého moře a postavila u tureckého břehu novou energetickou infrasktrukturu.