Půlnoční rozšíření
Hodinu před naší půlnocí se Evropská unie rozšířila z pětadvaceti na dvacet sedm členů. Pro vstupující Rumunsko a Bulharsko byla směrodatná jejich půlnoc, na kterou si připravily velkolepé ohňostroje a evropské vlajky, které vyvěsily na vládní budovy. Když u nás většina lidí ještě chladila šampaňské a naslouchala televizním bavičům, prožívali Rumuni a Bulhaři historickou chvíli, nejvýznamnější politickou událost své novodobé historie. Oslavovali něco, co pro nás je samozřejmostí a nad čím u nás dokonce část veřejnosti, včetně řady politiků, ohrnuje nos.
Je tomu tak přesto, že se katastrofické scénáře euroskeptiků nenaplnily. Členství v EU nám obecně prospělo, a pokud v něčem máme důvod kritizovat bruselskou byrokracii, jedním dechem je to příležitost i ke kritice našich politiků, kteří v jednáních s Bruselem nevynikají mimořádným diplomatickým umem. Euroskepse, která je mimochodem v různé míře k vidění i v jiných členských státech, má společného jmenovatele v zásadě, že košile je bližší než kabát. Soupeří se o národní zájmy, kompetence či privilegia. Všude je tématem vnitřní politiky neprodělat na úkor ostatních. Idea evropanství se v této atmosféře oslabila, a že se v EU pro Rumuny a Bulhary našlo místo, je vlastně malý zázrak.
Ostatně i oni brzy zjistí, že nevstoupili do klubu, kde se členové na potkání objímají, ale do ringu, ve kterém nikdo nikomu nic jen tak nedaruje. Pravý smysl evropské integrace se má teprve ukázat, a to ve chvíli, kdy se pro nás unijní kabát stane důležitějším než jednotlivé národní košile. Doufejme, že jediným vysvětlením euroskepse je to, že si ji zatím můžeme dovolit.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
