Ptáci přecházejí nemoci

Čas od času se každý z nás ocitne v situaci, kdy potřebuje odvést maximální výkon, i když mu není dvakrát dobře. Konkurenti nesmějí nic tušit, a tak "hrajeme divadlo". Se zaťatými zuby předstíráme, že jsme fit, i když bychom si šli nejradši lehnout. Velmi podobné chování odhalili američtí biologové, vedení Noahem Owen-Ashleym, u strnadců zpěvných, severoamerických pěvců. Vědci odchytili v přírodě třicet samečků a polovině z nich píchli injekci bakteriálního lipoplysacharidu. Ptáci ztrácejí po injekci chuť k jídlu a straní se příslušníků vlastního druhu. Chovají se, jako kdyby byli skutečně nakaženi bakteriemi a onemocněli. Druhá polovina samečků dostala injekci solného roztoku, který jim ani v nejmenším neublížil. Po injekci vědci ptáky označili barevnými kroužky a pustili je na svobodu. Sledovali je do druhého dne, kdy všechny strnadce znovu pochytali. Pokus provedli na jaře ve vrcholícím období námluv a pak ještě jednou v zimních měsících, kdy žijí strnadci celkem v poklidu. Uměle navozená "nemoc" se projevila naplno jen v zimních měsících. Po injekci lipopolysacharidu ztratili strnadci v průměru 5% ze své tělesné hmotnosti. Zároveň ptáci slevili ze své vrozené agresivity. Chovali se celkem rezignovaně.

Při jarních pokusech během období námluv měla injekce lipopolysacharidu na strnadce jen zanedbatelný účinek. Ptáci zhubli jen o 1% a zpívali stejně silně a stejně často jako zdraví ptáci. Vědci nepozorovali ani náznak toho, že by se "nemocní" strnadci vyhýbali střetům s potenciálními soky. Strnadcům muselo být po jarní injekci stejně zle jako v zimě. Snažili se ale nemoc "přechodit". Ze všech sil maskovali její projevy. Výsledky studie byly zveřejněny ve vědeckém časopisu Journal of Experimental Biology.

Vědci mají pro pozorovaný fenomén hned několik vysvětlení. V období námluv stoupají samcům v těle hladiny pohlavních hormonů, a to je vůči příznakům choroby obrní. Je také možné, že v zimě mají ptáci bohaté zásoby tuku v těle, a tak si mohou dovolit luxus ztráty několika gramů tělesné hmotnosti. Za nejpravděpodobnější ale považuje Noah Owen-Ashley možnost, že strnadci projevy choroby jednoduše ignorují. Navzdory ztrátě chuti k jídlu se ptáci pokoušejí udržet si svou tělesnou hmotnost. Nemohou si dovolit vypadat špatně, protože by o ně samice rázem ztratily zájem. Ze stejného důvodu také zpívají jako o život. Musejí vypadat dobře ať se děje, co se děje.

V dalších pokusech budou vědci zkoumat, zda tato "hra na zdraví" přináší ovoce a jestli samci "přecházející chorobu" zplodí stejně potomků jako samci, kteří jsou skutečně zdraví a nemusejí nic předstírat.