Ptačí chřipka

Místní občané byli dotazováni, zda se bojí, a starosta se snažil desítky novinářů přesvědčit, že není důvod k panice. Krizový štáb má instrukce a není důvod děsit lidi nějakými předčasnými výzvami.

Jenomže po panice je poptávka, ptačí chřipku jsme dlouho marně vyhlíželi a teď, když jsme se konečně i my dočkali, chceme si té události trochu užít. Všechny oči a uši se upínají k tříkilometrovému pásmu ochrany a k desetikilometrovému pásmu dozoru, kde se kvůli uhynulé labuti nemohou pořádat trhy ptáků, výstavy holubů a psi jsou povinně na vodítku.

Díky médiím máme šanci prožívat ta rutinní opatření ve vzdálené lokalitě, jako by se vše dělo na sousedově dvorku. Například informace, že starostové obcí v pásmu ochrany a dozoru byli vyzváni, aby byli na příjmu svých krizových mobilů a četli e-maily, může mít na labilního jedince z Moravy či severních Čech podobný účinek jako vyhlášení mobilizace. Už je to zkrátka tady! Pozdě, ale přece se můžeme svézt na vlně obav ze smrtící pandemie.

Zkušenost ovšem říká, že to, na co jsme připraveni, nás nakonec nepotká. Zbrojí se vždy na minulé války a osudným nám bývá to, s čím nepočítáme. Nejrozumnější informací z Hluboké nad Vltavou byla včera ta o jídelním lístku hlubocké restaurace Na růžku. Podle číšníka šly nejvíce na odbyt kuřecí nudličky v oreganu a drůbeží se prý z jídelníčku rozhodně stahovat nebude.