První viditelné signály krize

Tento poněkud nerozumný postoj vyznávají tuzemská média i politika. Bylo to vidět v reakcích na údaje o zaměstnanosti v říjnu. Články ze třinácté či sedmnácté strany byly obvykle opatřeny uklidňujícím titulkem, že nezaměstnanost opět klesla, a tím vše skončilo. Ti odpovědnější novináři ještě podotkli, že poklesl počet volných míst. Přitom údaje Českého statistického úřadu říkají něco úplně jiného. Striktně podle uvedených dat nezaměstnanost skutečně klesla z 5,3 procenta na 5,2 procenta. V nominálních číslech to ovšem znamená pouze to, že počet nezaměstnaných poklesl z 315 na 312 tisíc. Od srpna se tak údaje prakticky nezměnily. Přitom loni poklesla mezi srpnem a říjnem nezaměstnanost o 24 tisíc a předloni o 20 tisíc.

Důvod pokrčit obočí je zřejmý. Po srpnu každého roku dochází k sezónnímu poklesu počtu lidí bez práce, letos k němu však nedošlo. Je to už druhý varovný signál. Poslední tři roky neustále roste počet volných míst, od srpna začíná strmě padat.

Tyto údaje ještě neříkají nic o tom, že snad bude těžké hledat práci. Ovšem nezaměstnanost je prvním indikátorem ekonomických změn. Letos na podzim tedy začíná české hospodářství rychle brzdit a brzy se to ukáže i na dalších číslech.

Loni ekonomika rostla o šest a půl procenta, letos od července do září byl ekonomický růst ještě nad čtyřmi a půl procenty, od října můžeme čekat hlubší propad. Ministr financí Miroslav Kalousek už připustil, že ekonomika poroste v příštím roce pod třemi procenty. Nepůjde tedy o příliš hladké přistání.

Vedle nezaměstnanosti patří k prvním signálům v ekonomice údaje o zahraničním obchodu. Čísla ze září hovoří o zpomalení, protože proti minulému roku export vyrostl pouze o pět procent. Bývali jsme zvyklí na dvouciferný růst, pokud by se vývoz udržel na pětiprocentní úrovni, není se čeho obávat.

Bohužel tato naděje bude mít sotva dlouhého trvání. Jobova zvěst totiž přišla z Německa, kde se v minulém čtvrtletí export propadl do té míry, že způsobil pokles celé ekonomiky. Třetina českého zboží míří do Německa, často jde díly k výrobkům, které Německo vyváží do celého světa.

Počátkem desetiletí Česku německá recese nevadila. Německé firmy proti ní totiž bojovaly dovozem lacinějších služeb a výrobků z blízkých zemí a Češi byli první na řadě. Tentokrát ovšem nemusí německý paradox fungovat, maximálně bude mát jen minimální efekt. Pokles německého exportu ohlašuje pokles i pro Čechy.

Jde tedy zatím jen o první signály blížící se krize, ovšem už z nich jde předpovědět, jak zhruba bude v Česku probíhat. Omezovat výrobu a propouštět začnou firmy, které mají blízko k automobilovému průmyslu. Ještě víc na to doplatí jejich dodavatelé, které přijdou o odbyt a nemají dostatečné finanční rezervy. Dalším na řadě bude stavebnictví, také o tom není nejmenších pochyb.

Lidí bez práce začne přibývat už v příštím měsíci. Česko má sice polštář zahraničních pracovníků, kterých je víc než tuzemských nezaměstnaných, ale k šesti procentům lidí bez práce se stejně dostaneme nejpozději v lednu.

Pak bude záležet na dalším vývoji exportu a také na vládních výdajích. Český hospodářský růst byl v posledních letech tažen z velké míry vysokou útratou vlády, jejíž spotřeba činí čtvrtinu až třetinu ekonomického výkonu. Dnes je zřejmé, že o několik desítek miliard poklesnou především vládní investice, dojde ovšem k dalším škrtům, které mohou dosáhnout při černém scénáři až 50 miliard. Téměř si člověk říká, kdy začnou analytici předpovídat růst nižší, než dvě procenta.

Ovšem nemusí být všechno špatně a téměř by se dalo říci, že na potíže jsme připraveni, byť je to jen shodou okolností.

Česko má zpoždění v čerpání evropských investic, jejich hlavní proud ovšem může dorazit v příštím roce. Může jít až o částku 100 miliard korun. Zároveň o tři procenta klesají daně podnikatelům, což může být pro mnohé z nich vítanou vzpruhou. Výrobu zahájila gigantická automobilka v Nošovicích a její korejští šéfové tvrdí, že odbyt mají zajištěn. Klesající cena ropy umožní, jak se zdá, udržet na vysoké úrovni optimismus spotřebitelů. Třeba to budou právě oni, kdo zachrání v příštím roce českou bilanci.

Jisté v této chvíli máme jedině to, že vstupujeme do nejisté doby. Ovšem hlavní devizou, se kterou v ní může obstát každá firma i každý pracovník je rozvaha a zarputilost. Tyto vlastnosti totiž nekapitulují před fatálním přesvědčením, že bude hůř, zároveň nepodléhají pokušení schovat před nastávajícími těžkostmi hlavu do písku.

Přichází tedy krize, která se značné části populace zeptá: co jsi dosud dělal a jak jsi připraven na to, abys se mnou vydržel. Na přípravu odpovědi je tak asi pět minut před dvanáctou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .