Proti raketám

Vládní zmocněnec pro radar popřel na tiskové konferenci, že by vláda začala s kampaní pozdě, a že prý ta důležitá jednání o radaru se teprve rozbíhají. S tím tvrzením o ne-pozdním začátku vládní kampaně se dá, podle mého, úspěšně polemizovat. Kdyby vláda nepodcenila důležitost informování veřejnosti o některých svých strategických záměrech, nejspíš by vládní radarový zmocněnec dnes neměl co dělat a někteří brdští by možná sami vyhlíželi mýtinku, kam co nejblíže jejich vesnici a jejich obchůdkům ten radar umístit.

Fakt je ovšem ten, že podle průzkumu agentury STEM ze září tohoto roku nemá 76% občanů dost informací o radaru a 64% zajímá diskuse o jeho umístění na našem území. Tyto údaje, podle mého, vskutku nevypovídají o tom, že by vláda měla svou informační radarovou kampaň nějak dopředu úžasně promyšlenou a perfektně načasovanou...

Samotný název kampaně: Proti raketám! je ovšem z hlediska propagandy, či mírněji vyjádřeno, z psychologického hlediska, značně mazaný. Ve dvou slovech hezky pěkně vyjadřuje náhled vlády na činnost radarové základny a zároveň tak trochu bere energii různým materiálům protiradarových protestantů.

Název kampaně, jak zdůraznil radarový zmocněnec Klvaňa, má vyjadřovat podstatu celého systému, jehož je radar součástí, totiž obranu proti raketám a navíc, jak jistě tvůrci sloganu i kampaně vědí a národ tuší, když se do něčeho opřou (vládou inspirovaná) média tzv. "negativní" kampaní - proti něčemu - pak to má v našich krajích daleko větší šanci na podporu z řad občanstva, než když se něco chválívává...

To, že má kampaň takto jednoduchý směr - radar je proti raketám - poskytuje též jistou výhodu ve spoření vlády s odpůrci radaru. Ti dosud zcela bezpečně umějí ve svých námitkách pomíchat pěkně knedlíky s hruškami, když například v dopise, který informuje o chystaném setkání prý stovek českých, evropských a světových (!!!) starostů, vyjadřují zároveň jak odpor vůči radaru, tak i odpor proti nukleárnímu zbrojení všeobecně. Přitom ten radar, jestli se nepletu, má sloužit tomu, aby rakety s nukleárními hlavicemi ke svým cílům nedolétli. Nic proti boji za globální nukleární odzbrojení, ale pro mou generaci je boj za nukleární odzbrojení skutečně fantastickou (až fantasmagorickou) záležitostí, kterou si pamatujeme už od komunistických mateřských (a těch následujících) školek. Tehdy jsme všichni též (slovně a v heslech) bojovali proti tomu atomu, přičemž jsme netušili (vláda nám to nějak neřekla), že pod našimi hýžděmi skladují naši sovětští soudruzi nějaké dvě stovky jaderných hlavic určených k likvidaci západních kapitalistů. Takto jsme pár desítek let všichni (i ti snílci na Západě) bojovali a bojovali - přičemž skutek už několik desítek let utek´ a celé téma se stalo vskutku zajímavým povinným slovním cvičením politiků, zejména však pak těch "od lizu" odstraněných. Pravda, některé jaderné hlavice byly nověji odstraněny, což v praxi nejspíš znamená, že zatímco v minulosti stačily světové atomové arsenály na vyhození zeměkoule do vesmíru ne jednou, leč třítisíkrát, dnes už to bude jen třeba pětkrát, což ovšem vyjde nastejno.

Vzhledem tedy ke stávajícímu vývoji ve světě, který se neskládá pouze z pokrokových odpůrců nukleárního zbrojení, nýbrž ve kterém též fungují státy toužící po získání vlastních jaderných zbraní, kterými by později (ty státy) mohly šířit vlastní představu o fungování světa a společnosti, je jaksi životu bližší postarat se o obranu proti létajícím předmětům. Což je přesně to, k čemu se česká vláda chystá přispět plánovanou stavbou části protiraketové obrany.

Ještě k odpůrcům radaru. Po tiskové konferenci o informační vládní kampani se ozvala iniciativa "Ne základnám" s tím, že (cituji z jejich komuniké): "Skutečnost, že peníze daňových poplatníků budou použity na přesvědčování občanů ve prospěch radaru je alarmující a nemá v demokratické společnosti místo," konec citátu. S tímto tvrzením hrubě nesouhlasím. Demokratická společnost není, na rozdíl od toho, co si mnozí spoluobčané myslí, holubník, ve kterém si každý dělá, co chce, než ho za to konečně někdo zavře... I v demokratické společnosti, troufám si tvrdit, fungují jisté zavedené instituce. Jednou z nich je například vláda. V okamžiku, kdy se vláda rozhodne utrácet peníze daňových poplatníků za to a to, je to její rozhodnutí a také nese za něj odpovědnost. A ne, že to nepatří do demokratické společnosti, a že je to alarmující. Vláda prostě dělá svou práci.

V tomto smyslu by možná příští informační kampaň vlády, ovšem, že za peníze daňových poplatníků, mohla nést název: Proti obyčejné lidské hlouposti...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .