Prostor pro daňovou progresi máme. V současné době je totiž velmi mírná, říká poradce ministra. Nejdřív cestou škrtů a úspor, míní ekonom

Kovanda připouští, že zvýšení progresivity daní by přechodně pomohlo k ozdravení veřejných financí. Je ale podle něj potřeba zamyslet se nad dlouhodobými dopady. Upozorňuje, že Česko je nadále i v mezinárodním srovnání poměrně vysoce rovnostářskou zemí.

Čtěte také

David Klimeš: Jen ne už zase tupé škrty

„Nejsou zde rozevřeny příjmové nůžky tolik jako ve většině jiných zemí světa, ani nůžky bohatství. Proto je lepší, pokud by vláda šla zatím cestou jinou, než je navýšení daňové progrese. Ostatně vládní strany se zaklínaly tím, že umí ušetřit a najít úspory za zhruba 100 miliard korun. Takže nejprve bych apeloval na to, aby se snažili naplnit své sliby. A teprve pokud to nebude možné, tak se můžeme bavit o dalších variantách,“ vysvětluje ekonom.

Že je Česko rovnostářská země podle Pertolda platí, když se do toho započítají důchody.

„Když z toho důchody vyndáme, nerovnosti na trhu práce jsou i po započtení ostatních sociálních dávek v zásadě na průměru EU. Tam je vždycky problém, že do příjmů se dají důchody, které skutečně v Česku rovnostářské jsou. Ale trh práce nás odměňuje velmi podobně jako v Německu,“ konstatuje.

Čtěte také

Petr Hartman: Letošní hospodaření vlády zatím ve stylu – rad a nápadů mnoho, konkrétních činů málo

Připomíná, že strukturální deficit je přibližně 200 až 250 miliard. Souhlasí s tím, že se má šetřit, ale ušetřit 200 nebo 250 miliard není podle něj realistické.

„Už jenom z toho důvodu, že polovina z toho byly daňové změny, ve kterých tato vláda v roce 2022 pokračovala snižováním dalších daní, daňové zátěže OSVČ atd. Takže si myslím, že by to měly být kombinace,“ načrtává poradce ministra práce a sociálních věcí.

Snížit počet státních zaměstnanců

Kovanda si myslí, že nalézt úspory za 100 miliard korun pouze škrty a úsporami možné je. Připomíná, že ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) už například přišel s tím, že proškrtá desítky miliard na dotacích.

Jestli chceme vybudovat ekonomiku založenou na kvalifikované pracovní síle, tak pokud je budeme zatěžovat vyššími daněmi, mohou odejít.
Lukáš Kovanda

„To je jedna možnost. Kdyby se třeba snížil počet státních zaměstnanců na úroveň před rokem 2017, tak by to vyneslo zhruba přes 50 miliard korun. Vzhledem k tomu, že je v Česku 280 až 300 tisíc volných pracovních míst, lze mezi nimi nalézt v soukromé sféře i taková, která mohou vykonávat lidé, kteří jsou nyní placeni ze státního rozpočtu. Lze najít úspory možná i za více než 100 miliard. Kdybychom šli cestou někam do roku 2016, kdy určitě nemůžeme tvrdit, že stát kolaboval,“ nastiňuje.

Čtěte také

Léčba státních financí? Nový zákon o daních z příjmů a pryč s nostalgií vůči koruně

Podle Pertolda srovnávání v čase není vhodné, protože v mezičase byla obrovská inflace i všeobecný nárůst mezd.

„Co se týče školství, pokud chceme sebrat dětem zase asistenty, myslím si, že to není cesta, kterou bychom měli jít. Co se týče struktury státní správy, dlouhodobě víme, že je tady obrovský počet obcí, máme největší počet obcí na počet obyvatel v OECD. Tam je určitě velký prostor pro šetření, protože to vytváří byrokracii, přímé výdaje. Akorát se do toho politikům nikdy nechce. V šetření jsme narazili na to, že politické strany nejsou odborně připravené na strukturální reformy,“ konstatuje zástupce ředitele think-tanku IDEA.

Odliv mozků

Kovanda nesouhlasí s tím, že je v Česku nespravedlivá daňová politika.

„Nedomnívám se, že by byl systém nesolidární. Progrese tam je už nyní, při překročení 48násobku celoročního příjmu je tam daňová sazba místo 15 procent 23,“ upozorňuje.

Mnohem důležitější než mezní sazby jsou podmínky pro život a hlavně kvalita vzdělání v Česku. To je odliv mozků, kterému čelíme.
Filip Pertold

„Měli bychom také uvažovat dlouhodobě. Jestliže chceme vybudovat v Česku ekonomiku založenou na kvalifikované pracovní síle, například se bude opírat o pokročilé informační technologie a o kvalifikované lidi, což jsou často velmi dobře placení profesionálové, tak pokud je budeme zatěžovat vyššími daněmi, mohou odejít třeba do Spojených států. Dojde k odlivu mozků, což dlouhodobě bude poškozovat naši ekonomiku a nakonec nás to připraví třeba o vyšší důchody, lepší školství, dálnice, komunikace, nemocnice atd.,“ naznačuje ekonom.

Čtěte také

Vládní chaos s DPH. Schodek to nevyřeší, je nejvyšší čas něco dělat, kritizuje analytička

Pertold upozorňuje, že daňová progrese je v současné době v Česku velmi mírná. Připomíná, že je nastavená tak, že i v nejvyšším pásmu zdanění nepřesahuje to, co bylo před zrušením superhrubé mzdy.

„Za druhé progresivní zdanění má Anglie, Skotsko, Nový Zéland, má to většina zemí Evropy. Nic se nesmí s progresí přehánět. Určitě není dobré, když mezní sazby vyrostou nad 50 procent, ale mnohem důležitější než mezní sazby jsou podmínky pro život a hlavně kvalita vzdělání v Česku.“

„To je jedna z velkých bolístek, kvalita vysokých škol, to je odliv mozků, kterému čelíme. Talentovaní studenti odcházejí studovat na lepší vysoké školy do zahraničí a pak tam zůstávají. To je náš problém, nikoliv to, jestli máme v horním daňovém pásmu o čtyři nebo o tři vyšší procenta než nyní,“ argumentuje.

Poslechněte si celou debatu ze záznamu. Moderuje Karolína Koubová.