Prostituce a stát

O čem diskutovat lze, je samotná idea, že když už stát nějaké společensky nežádoucí činnosti, jak prostituci definoval ministr vnitra, neumí zabránit, měl by na ní alespoň vydělat. Problém je v tom, že když bude prostituce legalizována, stane se de facto společensky žádoucí, protože budou žádoucí příjmy do veřejných rozpočtů. Vládě, zdá se, ani tak nevadí existence lidí, kteří jiným lidem za úplatu dávají k dispozici své tělo. Spíše špatně snáší pohled na to, jak někdo inkasuje peníze, aniž by odváděl daně. Zde je příčina výroků typu "něco se s tím musí dělat", anebo "nelze před tím zavírat oči". Něco dělat s otevřenýma očima by stát mohl i tím, že by přijal zákony, které by prostituci vytlačily z veřejných prostranství do ilegality.

Není problém docílit pokutami a přiměřenou represí toho, aby se prostituce neprovozovala na úřadech, školách, ve veřejných kulturních a zdravotnických zařízeních či na dálnicích, silnicích první třídy a letištích. Takový zákon ovšem poslanci měli za zbytečný, prostituci by prý stejně neodstranil. Jak ale chtějí čelit prostituci její legalizací, je velký rébus. Ale jak už bylo řečeno - u většiny zákonodárců zatím, zdá se, v otázce prostituce převažuje vkus nad lakomstvím, takže státní regulace v tomto sektoru podnikání jen tak nehrozí.