Proměny turecké Kappadokie

Několik mých tureckých přátel s oblibou říká, že Turecko je ráj na zemi. Má nádherná pobřeží, velehory, zalesněné kopce na severu a rozlehlé planiny v centrálním Turecku. Je tu zkrátka všechno, po čem milovníci přírody jen zatouží. A je tu také několik originalit, na které člověk nikde jinde na světě nenarazí, například Kappadokie.

Název Kappadokie se často překládá jako země divokých nebo krásných koní. Dodnes je zde silná tradice chovu a zdatnější turisti si mohou hluboká otevřená údolí prohlédnout právě z koňského hřbetu. Co uvidí? V první řadě nádhernou přírodu, která nemá hranic.

Pokud se na Kappadokii člověk podívá z jednoho z mnoha kopců, naskytne se mu pohled na nekončící pláň v barvách písku a útvary, které mohou připomínat bábovičky nebo jiné výtvory na dětském pískovišti. To si se zdejší krajinou pohrála příroda. Stovky útvarů, které podle velikosti fantazie mohou připomínat takřka cokoliv, vznikly díky činnosti dvou blízkých sopek. Krajinu v minulosti pokryl jejich sopečný prach a láva. Jenže láva na rozdíl od prachu zvětrává jen velmi pomalu a díky tomu jsou zachovány stovky zvláštních pohádkových komínů.

Let balónem je v Kappadokii oblíbenou turistickou atrakcí|foto: Julie Urbišová

Nejlepší je pohled shora...

Kromě projíždky na koni nabízí návštěva Kappadokie ještě jedno dobrodružství. Oblíbené jsou tu přelety horkovzdušným balónem. Pravda, není to levná záležitost, ale Kappadokii budete mít z výšky několika set metrů jako na dlani. Balóny vyrážejí ze společného parkoviště velmi brzy ráno, většinou okolo sedmé hodiny. To kvůli tomu, že ráno je ještě klidné počasí a nefouká silný vítr. Desítky barevných balónů v ranním slunci pak jen dokreslují pohádkovou atmosféru.

...anebo z podzemí?

Z oblohy ale rychle do podzemí za další atrakcí, které se nedá vyhnout. Kappadokie vždy lákala k usazování se a k zakládání osad. Bývala bohatá na vodní zdroje a také ležela v blízkosti důležitých obchodních tras. Dodnes sem turisté jezdí obdivovat vesnice, které původně vznikaly zásadně v blízkosti skal, do kterých si lidé už od 6. století před naším letopočtem tesali své skromné příbytky nutné pro přežití v chladném období.

Protože byla Kappadokie vždy atraktivní lokalitou, byla často cílem nájezdů různých výbojných národů. Proto začalo tehdejší obyvatelstvo, což byli Chetité, stavět své příbytky i v podzemí. Podzemní města jsou protkána nízkými a úzkými chodbami, kam se v případě nebezpečí vešlo až 10 000 lidí. „Tento region byl vždy bohatý na vodu, je tu mnoho podzemních pramenů, vodu také uchovávali v nádobách vyrobených z kůže zvířat. I potraviny měli celoročně uskladněné v podzemí, takže pokud to bylo nutné, dokázali tady plnohodnotně žít,“ říká průvodkyně, která podzemím vodí turisty.

Klášterní komplex vytesaný do sopečných skal je dokladem toho, že Kappadokie bývala centrem prvních křesťanských komunit|foto: Julie Urbišová

Vesnice duchů

Zajímavé je, že ne všechny tyto podzemní prostory slouží turistům a prohlídkám. Mnoho z nich je stále veřejnosti nepřístupných a dnešní vesničané je stále používají ke skladování potravin. Jiné vesnice tyčící se ze skal podél hlavních cest jsou na první pohled opuštěné. Kappadokii obývali v posledních letech Osmanské říše z velké části Řekové a po vzniku Turecké republiky přišlo mnoho přesunů obyvatelstva v rámci bývalého impéria. Několik zdejších vesnic proto řecké obyvatelstvo muselo ve dvacátých letech 20. století opustit a to turecké se sem nikdy nenastěhovalo, proto je zde několik prázdných vesnic duchů.

Křesťanská tvář Kappadokie

Venkovní muzeum v městečku Göreme|foto: Julie Urbišová

Kappadokie je důležitá také proto, že bývala sídlem prvních křesťanských komunit a za krásami kostelů sem jezdí mnoho poutníků z celého světa. Na celém území Kappadokie je na 1500 kostelů, některé zdroje dokonce uvádějí číslo 3000. Nejzajímavější je klášterní komplex v městečku Göreme, kde je přes třicet nádherně vyzdobených kostelů. Každý je originální. Do některého se vejde sotva desetičlenná skupina, jiné prostory ve skalách jsou zase překvapivě rozlehlé. Malby světců nebo výjevů z Ježíšova života dokazují detailní znalost Písma místních tzv. Kappadockých otců. Stáří kostelů sahá až do 4. století.

Zajímavé je, že Kappadokie postupem času ztratila svůj význam a to, co je dnes součástí téměř každé poznávací cesty Tureckem, leželo ještě začátkem 20. století bez povšimnutí a zdálo se, že někdejší sláva zdejšího biskupství je navěky ztracena. Zmínky o zvláštních útvarech a skalních domech se sice občas objevily ve zprávách evropských cestovatelů, ale až francouzský kněz de Jerphanion, který sem přijel v roce 1907, podlehl krásám kostelů a klášterů naplno a začal je systematicky studovat. A až v osmdedátých letech, kdy se obecně Turecko otevřelo turistům, začala i Kappadokie vítat první návštěvy.