Prof. Roger Ransome o výzkumu vrápenců
V Evropě žije asi 70 druhů vrápenců. Jedním z nich je i vrápenec velký, který je známý svojí unikátní orientací v prostoru pomocí ultrazvuku. Tento druh přitahuje pozornost odborníků už velmi dlouho, ačkoli v evropských klimatických podmínkách se vyskytuje jen velmi zřídka. Jan Charvát hovořil s doktorem Rogerem Ransomem z univerzity v britském Bristolu, který populace vrápence ve Velké Británii velkého studuje již přes padesát let. V rozhovoru nejprve přiblížil, jaký je současný stav tohoto druhu v Evropě.
Jeho výskyt už v oblasti kolem 52. rovnoběžky dosáhl vrcholu. Tato rovnoběžka prochází i Velkou Británií a je to zde velmi ohrožený druh. Když se podíváte na druhou stranu kanálu La Manche třeba do Francie nebo Španělska, do západních nebo jihozápadních oblastí těchto zemí, je to velmi osamělý druh, který žije zvláště v jeskyních a dolech. V Evropské unii je také ohrožený. V České republice se vyskytuje velmi zřídka, pouze náhodně. Chycená a objevená zvířata jsou obvykle samci. Mohou cestovat 50 nebo 60 kilometrů od místa rodného hnízda. Česká republika není přirozeným místem výskytu a pravděpodobně nikdy nebyla, protože klimaticky je mimo zeměpisnou šířku, kde tito netopýři běžně sídlí. Ale vrápenec velký území přelétával, takže podobný druh nacházíme v Japonsku. Tam žije dohromady několik odlišných druhů.
Už jsme zmínili to, že v České republice je velmi vzácný. Jaké faktory limitují jeho výskyt?
Hlavním faktorem je podnebí a vzrůstající teploty v posledních dvaceti nebo možná čtyřiadvaceti letech. Na začátku osmdesátých let bylo takové vlezlé chladné podnebí , což bylo spojené s erupcemi vulkánů v Americe a na Svaté Heleně a v Mexiku. Čtyři nebo pět let byly velmi kruté zimy. Ve Velké Británii se mnoho populací bylo blízko vyhynutí. Studie kolonií zaznamenaly pokles z původních asi 180 kusů, kdy každý rok přibývalo 65 mláďat, na konečný počet 65 netopýrů s dvaceti mláďaty. Od té doby, co se zlepšilo klima, se ale vracejí. V létě 2010 jsme měli 72 mláďat a 160 dospělých. Takže se to zlepšilo. Zhoršení podnebí ale není špatné pouze pro netopýry, má i jiné důsledky. Další jsou vhodná místa výskytu. Zrovna v České republice je mnoho vhodných stanovišť. Možná se vám vytvoří mateřské kolonie na jihozápadě země. Ve Velké Británii migruje v současné době vrápenec velký přes severní Wales a nahoru do severovýchodní oblast Midlands, tedy o stovky mil severněji, než je jejich přirozený výskyt. A to pouze proto, že je tam příhodnější počasí. Ale poslední tři roky to není dobré, teploty klesly a měli jsme dvě kruté zimy. To začalo ovlivňovat populace.
Zmínil jste přirozená místa výskytu. Existuje více nebo méně takových stanovišť, než bylo v minulosti?
Ve Velké Británii je to zatím velmi dobré. Druh není ohrožen urbanizací, která je klíčovým faktorem při přechodu z venkovských oblastí do částečně urbanizovaných částí země. V plně urbanizovaných oblastech vrápenci nežijí. Když ale je v krajině mnoho polí, kde lidé chovají třeba ovce, kozy nebo koně, mohou se tu stále udržovat životaschopné kolonie. Není to sice to samé jako v otevřené krajině, ale stále mohou přežívat. Vypadá to, že obývají místa v podzemí, jako například doly, které jsou ve městech nebo na okrajích měst. Tady mohou netopýři hibernovat a pak přelétávat ulice a křižovatky směrem k venkovským oblastem za potravou. Mohou migrovat do okruhu 45 kilometrů od původních úkrytů, kde mohou najít velmi hezká stanoviště.
Obraťme se nyní k populační ekologii, což je téma, o které se vy osobně zajímáte. Můžete mi říci, jaké jsou rozdíly mezi konkrétními populacemi tohoto netopýra?
V Británii existuje oblast, která se nazývá Devon. Nachází se na severozápadě. Máme tady jednu kolonii , která čítá více než 100 netopýrů a 350 mláďat. Nedaleko ve stejné oblasti, jen 30 mil odsud, je další kolonie, ta má téměř 100 dospělých a 30 mláďat. Rozdíl je v tom, že ta první je v krásném místě, na mírně zalesněných svazích s mnoha poli, mnoha zvířaty, se stálým podnebím které produkuje hmyz, který netopýři potřebují. Okolo je jen několik malých vesnic. Ta druhá, kde nejsou skoro žádní netopýři, se nachází na poloostrově který vybíhá do moře. Musíte jít dlouhou cestu od místa, kde je mateřské hnízdo, až do studené jeskyně pod zem. Mláďata nerostou dobře, matky musí létat nahoru za potravou až dvacet dva kilometrů, jsou doslova na okraji vyhynutí. Nahoře jsou přímořská města a městské areály, které nahradily jejich blízká a dobře se vyvíjející stanoviště výskytu. To může vysvětlit rozdíl mezi těmito dvěma koloniemi.
Můžete obecně popsat vztahy mezi populacemi v Evropě?
Ze studií, které jsem prováděl od roku 1986, jsme se zabývali mírou migrace. Nevíme, kolik netopýrů migruje, protože nevíme, kam migrují. Za normálních podmínek je jich ale velmi málo. Pracujeme s populací okolo 150 dospělých netopýrů. Všichni pocházejí ze 17 mateřských linií, pocházejí z jedné matky, kterou jsme identifikovali v roce 1986. Téměř žádný z nich zatím nevyhynul. Vypadá to, že všichni spolupracují, každé dva až tři roky přibude jedna matka, která migrovala. Někdy tito imigranti pouze vymřou a nezaloží příbuzenskou linii. Ale ve dvou případech migranti zůstali a podařilo se jim založit životaschopnou matrilinii, teď jsou začleněni do kolonie. Je to velmi starý druh, jeho historie sahá do doby před 35 miliony lety. Má velmi komplexní sociální strukturu. Migranti ale nejsou považováni za ty, kteří mohou stát na začátku a založit rod.
Dalším tématem jsou plány na ochranu. Můžete mi říci něco o tom, jak se chrání v Evropě?
Vrápenec velký je druh, který je chráněný podle programu číslo 2 v rámci Evropské ochrany stanovišť. Je silně ohrožený a proto je chráněn vysokým stupeň zákonné ochrany. Pokud chcete v Evropě udělat něco pro konkrétní kus země, a to nejen v zanedbaných, ale i ve vzkvétajících oblastech, musíte mít hotový výzkum, který zjistí přínos vašeho počínání. Takže právo a zákony chrání tehdy, pokud máte tyto zvířata rádi, ale už se o ně nestará tak, jak by mohli třeba ochranáři. Od 70. let velmi zesílil tlak na zavírání starých dolů kvůli bezpečnosti. Fond divoké přírody mi dal 300 liber na připevnění kovových mřížek na ochranu vstupních otvorů ke stanovištím netopýrů v dolech. Opatření sloužila k ochraně malých dětí, aby se nezranily. Bylo to velmi konzervativní opatření. V roce 1993, když se sledované populace velmi rychle vzpamatovávaly, jsem tam začal dávat stejná zařízení na výrobu tepla, jaká jsou třeba ve sklenících. Doplňoval jsem je termostatem do hnízdišť v domech a podzemních místnostech. Chtěl jsem poskytnout netopýrům teplé místo pro vývin mláďat. Populace se tak vyvíjela mnohem rychleji. Pokud existuje kombinace dobré legislativy, fyzické ochrany zimních i letních hnízdišť a když se ujistíte, že letní hnízdiště jsou hezká a teplá, vaši netopýři už se pak o sebe postarají sami.
Jak nejlépe sdělit lidem, že se vyplatí chránit tento druh netopýra?
Myslím, odpověď na tuto otázku je, že nejnutnější je vzdělávat mladé lidi a školáky. Umožnit jim, aby byli těmito netopýry fascinováni. Žijí 30 let a mají velmi komplikované společenské uspořádání. Vlastně jsou to příbuzní kaloňů. Mají vlastní jazyk, který je velmi ucelený a komplikovaný. Sociální struktura je podobná slonům. Funguje matrimoniální systém, staré samice jsou těmi hlavním, tak jako u lidí. Vzájemně hodně spolupracují. Složitost netopýrů vlastně teprve poznáváme. Je tragédií, když zvířatům, která jsou tak složitá a vyvíjeli se po tak dlouhý čas i se svými úžasnými vlastnostmi, je ubližováno pouze z nepozornosti nebo ignorance. Když malé dítě vidí netopýra a to, co netopýr dělá, je vždycky fascinováno. Místo kde provádíme výzkumy, je otevřené širokému publiku. Každý rok se tady na ochranu netopýrů vybere kolem 30 tisíc liber. Lidé přijdou a vidí je na infračervených obrazovkách . Musejí je pak od nich odtrhnout, milují pozorování matek s mláďaty, jak čistí hnízdo. Nemusíte dětem nic říkat, oni se zkrátka chtějí prostě dívat.
Prof. Ransom nejen o výzkumu vrápenců
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
