Proděkanovy dlouhé prsty?

Kupříkladu čtvrteční vydání Mladé Fronty Dnes uvádí, že tito členové vlády ve vyjádření pro ministerstvo školství Dvořákové vyčítají, že na veřejnosti komentovala poměry na fakultě dřív, než komise zaujala nějaké stanovisko. Ostatně Dvořákovou za její výroky vytváření klientských sítí, které se leckomu musely zdát jako vcelku srozumitelné a logické vysvětlení jádra celého případu, žaloval jak Kindl, tak i bývalý předseda akademického senátu fakulty Daniel Telecký. Zatímco Kindlova pře se ještě neprojednávala, počátkem tohoto měsíce rozhodl pražský městský soud, že Teleckému se předsedkyně akreditační komise ministerstva školství nemusí omlouvat ani platit za poškození pověsti kupříkladu výrokem, že (cituji): "plzeňská právnická fakulta je riziko pro stát".

V době, kdy se plzeňskému skandálu média věnovala prakticky den co den a kdy se bývalé vedení školy stále ještě snažilo držet na svých postech a veškeré nepravosti bagatelizovat a mlžit, Dvořáková skutečně poměrně často odpovídala na otázky redaktorů a jak se říká, servítky si přitom nebrala. Kdo kauzu aspoň trochu sledoval, zřejmě chápal, že pojmenování věcí pravými jmény ve skutečnosti na místě je, takříkajíc ve „veřejném zájmu“, a že jak Dvořáková, tak ale také exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, který poměry na fakultě šetřil (dnes je jak známo jejím šéfem), hovoří dost otevřeně především proto, aby se případ podařilo dotáhnout do konce. A že kdyby mlčeli, možná se skutečně podařilo aspoň zčásti kauzu ututlat. Ta sice uzavřena ještě zdaleka není, neboť kupříkladu fáze odebírání titulů těm, kdo jsou v podezřením, že je získali neprávem, teprve startuje a už vůbec není jisté, zda se za něco vůbec budou muset někdejší funkcionáři fakulty odpovídat, hrozivý stav na plzeňských právech je bezpochyby minulostí. A veřejnost vnímá, že právě Vladimíra Dvořáková na tom má významný podíl.

Jestliže se dnes o obnovení mandátu předsedkyně akreditační komise diskutuje, což údajně vůbec není běžné a že dokonce dvěma ministrům stojí za to aby Dvořákovou zpochybňovali, pak se to ovšem jakoby jen potvrzuje, že někdejší vedení fakulty mělo skutečně vždy dlouhé prsty a některé velmi vlivné vazby doposud nejsou zpřetrhány. Média například uvádí, že jistý vliv na postoj ministryně Kovářové může mít jeden z jejích předchůdců Pavel Němec, který u Milanem Kindla druhdy získal doktorát a nyní oba pracují pro ČEZ. Anebo že ministra Bartáka zastupuje v jednání o vedení akreditační komise Jan Mareš, který je ředitelem Bartákova kabinetu a který kdysi odešel z Národního bezpečnostního úřadu po té, co se ukázalo, že ve kontaktu s lidmi zapletenými do aféry soudce Berky, kteří zase byli propojeni s Kindlem. A uváděných souvislostí je ovšem ještě více, figuruje v nich také náměstek zdravotnictví Marek Šnajdr, rovněž odpůrce Dvořákové, spojovaný s Němcem při snaze likvidovat případ Jiřího Čunka.

Sama Dvořáková dnes řekla pro internetovou verzi Lidových novin, že její odvolání by prý bylo signálem pro společnosti, že se plzeňská kauza má zamést pod koberec. I to se ovšem jejím kritikům jistě nebude líbit. Ale co jiného by si veřejnost měla pomyslet? Doufat ale může v to, že Jiří Pospíšil má skutečně zájem na očištění pověsti plzeňské fakulty a návrat starých poměrů tu tedy nehrozí. A pak ještě, že si ti, kdo na ministerstvu školství rozhodnou o budoucnosti Vladimíry Dvořákové řeknou společně právě s Pospíšilem, že je šéfová Akreditační komise (cituji): „mravně silnou osobností, která nikde nepochybila“. A nadto by se zdálo zvlášť před volbami hodně nešťastné de fakto případ právnické fakulty naplno zpolitizovat. Ty on měl sice do jisté míry vždy, jenomže právě proto, jak se chovalo staré vedení školy. Rozběhlý proces jejího napravení by naopak zůstat ale zcela mimo politiku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.