Proč zažívají syrští uprchlíci v Egyptě útisk?

24. duben 2014

Před třemi lety, v pátek 25. dubna 2011, oblehla demonstranty ve městě Der´á na jihu Sýrie armáda. Byla to první velká vojenská akce režimu Bašára Asada proti opozičním protestům.

Boje pak vyhnaly z domovů během následujících tří let asi devět miliónů lidí, tedy téměř polovinu syrské populace. Za hranicemi našli Syřané útočiště především v sousedním Libanonu, Turecku a Jordánsku. Asi 300 tisíc uprchlíků odešlo i do Egypta.

„Syřané v Egyptě zažívají opravdový útisk. Já jsem jedním z těch, kteří se stali obětí únosu. Na rohu zastavilo auto, řekli, nastup si, pak mě natlačili dovnitř a zavázali mi oči. Nakonec mě pustili za výkupné 25 tisíc dolarů. Tahle země je děsivá," stěžuje si pětačtyřicetiletý Ahmad původem z Damašku. Na okraji egyptské Gízy provozuje restauraci s rychlým občerstvením. Hned vedle má jeho bratr Omar cukrárnu.

„Bráchu drželi v Sýrii ve vězení tři měsíce. Já jsem zaplatil 20 tisíc dolarů, aby mě pustili. Ty peníze šly syrskému režimu," vypráví Ahmad události těsně před cestou do Egypta. Jeho bratr mi ukazuje jizvy po pálení cigaretami. Ahmad měl na historickém damašském trhu súk al-Hamídíja prosperující obchod s nábytkem.

Když se dostal do křížku s režimem, všechno prodal a odletěl do Egypta. Tady mu ale podnikání moc štěstí nepřineslo. Zločinci si ho vyhlídli s tím, že jako majitel restaurace má peníze, a že jako uprchlík ze Sýrie je v Egyptě naprosto bezbranný. Na policii nešel.

„Vyhrožovali mi, že když půjdu na policii, zabijí mě. A já tu mám s sebou své staré rodiče, manželku a děti. Bojím se o ně," přiznává Ahmad a naznačuje, že tito zločinci a únosci mají vazby na místní politiky. Stěžuje si také, že od loňského léta obviňují egyptské úřady Syřany z podpory Muslimskému bratrstvu a snaží se jim pobyt v zemi všemožně zkomplikovat.

„Je to tu pro nás nesnesitelné. A my nevíme, jestli se vrátíme do Sýrie za dva roky, za tři, za deset či za dvacet. Syrský režim je silný a zřejmě nepadne. Utekli jsme před Bašárem Asadem, abychom se stali kořistí egyptských lupičů. Poslední dobou si říkám, jestli není lepší zemřít doma v Sýrii, než tady v cizí zemi. Situace je zoufalá," běduje Ahmad.

Jediné východisko vidí ve vycestování do jiné země: „Musím odtud odejít, pořád jen platím výpalné. Půjdu kamkoliv, kde se budu cítit jako člověk," naznačuje své plány majitel restaurace Ahmad.

Syrští uprchlíci v táboře

V restauraci je také třicetiletý Amín ze syrského Hamá. Je to aktivista, který se snaží káhirským Syřanům pomáhat. Sám ze Sýrie utekl před necelými dvěma lety. Amín mě zve dál do svého pronajatého bytu v úzké uličce lidové čtvrti v Gíze. Svou energii věnuje boji s egyptskými úřady.

„Nejhorším problémem jsou pro Syřany papíry. Po změně režimu loni 30. června uvalil Egypt na Sýrii vízovou povinnost. Předtím se dalo přijet bez víza. Ti, kdo tu už byli, si museli vyřídit pobyt a v tom jim úřady kladou obrovské překážky. Po 30. červnu začala policie prohledávat byty v oblastech, kde bydlelo větší množství Syřanů. Dělá to do teď. Spousta lidí skončila kvůli neplatným dokladům ve vězení a Vysoký úřad pro uprchlíky o nich nic neví. Asi 180 Syřanů zatkli v Alexandrii při pokusu nelegálně vycestovat ze země," líčí Amín problémy s úřady.

„Teď jsem tu doma, zítra mě třeba najdeš ve vězení. Možná nikdo nebude vědět, kde jsem. Mám tu ženu, a kam potom půjde? Vrátí se do Sýrie? Můj dům je v troskách, nic tam nemám. Bude muset jít přespávat do mešity, nebo půjde na území pod kontrolou režimu a uvidí takový útlak, jaký v životě neviděla. Tady v Egyptě se mi teď může přihodit leccos. Mezi námi, egyptská vláda je teď na straně syrského režimu. Můžou mě tu teď obvinit z čehokoliv, a já čekám, že se to stane," říká skepticky Amín. Přítěží mu je prý to, že spolupracuje s nevládními organizacemi, které se snaží Syřanům pomáhat.

S jednou takovou organizací pracovala i Veronika Valentíková. Místo prodloužení víza, o které žádala, dostala do pasu razítko znamenající vyhoštění z Egypta. Cizinecké policii se údajně nezdály její cesty do Kataru a také to, že v Egyptě pracuje se syrskými uprchlíky.

Syrští uprchlíci se do Egypta dostali různými způsoby. Ti majetnější přicestovali v počátcích konfliktu letecky. Další pak uprchli ze Sýrie po zemi nejdříve do Jordánska a odtud na egyptský Sinaj. Tam mnozí z nich prošli rukami bezohledných převaděčských gangů.

Dnes už se Syřané nemají šanci dostat legálně do Egypta vůbec.„Víza je teď těžké pro Syřany dostat. Protože oni si myslí, že Syřané jsou spojení s Muslimským bratrstvem. Čili pro Syřana je teď velmi těžké se dostat na území Egypta legálním způsobem. Jediná cesta je tedy přijet sem ilegálně."

Přesto si Veronika myslí, že počty syrských uprchlíků i v Egyptě ještě porostou: „Asadův režim stále sílí a myslím si, že vzhledem k politické situaci v Sýrii jsou tyto přívaly stále větší. Teď je tu oficiálně registrovaných uprchlíků 136 tisíc, a do roku 2014 bude oficiálně registrovaných do 220 tisíc."

Jedním z největších zdrojů zoufalství jsou podle Veroniky děti. Tvoří až polovinu celkového počtu uprchlíků a naprostá většina syrských rodin nemůže své děti umístit do škol:„Do veřejné nejdou a soukromé si dovolit nemůžou. Většina rodičů je smutných, protože děti jsou celé dny doma, dva tři roky nic nedělají a je to prostě frustrace a rodiče ani nevědí, jak je mají zaujmout, co s nimi mají dělat."

V Egyptě žije či přežívá podle odhadů asi 300 tisíc Syřanů. V Jordánsku jich je 600 tisíc, v Turecku 700 tisíc a počet syrských uprchlíků v malém Libanonu dosáhl nedávno rovného miliónu.

autoři: mac , sch
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.