Proč stojí visegrádská čtyřka v opozici? Na vině jsou hospodářské nerovnosti, míní komentátor

Vědec v úvodu připomíná, že spolupráce v rámci visegrádské čtyřky nebyla dlouhou dobu úspěšná. Zájmy zúčastněných stran, tedy Česka, Slovenska, Polska a Maďarska byly příliš rozdílné. Zdá se ale, že situace se změnila. Dokládají to dvě nedávné události.

Na konci června země zablokovaly rozhodnutí Rady Evropské unie o zastavení produkce emisí oxidu uhličitého do roku 2050. A na začátku července státy Visegrádské skupiny spolu s Itálii odmítly během summitu skupiny G20 v japonské Ósace zvolení Franse Timmermanse předsedou Evropské komise.

Racketeová je hrdinka jako Winton, tvrdí Rozumek. Podporuje pašeráky, kontruje Zahradil (ODS)

• Upravit
• Smazat

Německá kapitánka Carola Racketeová je terčem výhružek na sociálních sítích i předmětem vyšetřování italskými úřady. Důvodem je to, že koncem června s humanitární lodí Sea-Watch 3 i přes zákaz vplula do přístavu na ostrově Lampedusa se 40 africkými migranty na palubě. Snažila se o záchranu lidských životů, anebo svým jednáním podpořila pašerácké gangy, které hledají jistou cestu do Evropy?

Rakouské noviny se proto ptají, co za těmito kroky zemí Visegrádu stojí a jakým směrem by se mohl uchylovat jejich další postup. Je třeba říct, že opoziční postoj tyto státy střední Evropy nezaujaly letos, ale už v roce 2015 během uprchlické krize. Je známo, že ta nevznikla kvůli dočasnému otevření hranic a masovému přílivu migrantů, ale protože unijní smlouvy v této otázce obsahují problematická pravidla a nedostatky.

Nejzávažnější z těchto nedostatků bylo pravidlo, že zájemci o azyl o něj požádají v prvním členském státě, do nějž vstoupí a z ostatních zemí bude takový migrant vykázán zpět. Toto řešení ale znevýhodnilo obzvláště pobřežní státy jako jsou Itálie, Řecko, ale také Španělsko a Bulharsko.

Něco na tom je

Dalším problémem se ukázaly být odlišné podmínky azylové politiky v jednotlivých zemích Unie. Tyto rozdíly vedly k tomu, že většina migrantů se v roce 2015 vydala do států, které jim nabízely nejvýhodnější podmínky k pobytu, například do Německa a Švédska.

S ohledem na nerovnoměrné zatížení jednotlivých členů Unie rozhodli v září 2015 ministři vnitra o takzvaných kvótách, na jejichž základě mělo být v rámci celé EU přerozděleno 120 tisíc migrantů. Státy visegrádské čtyřky hlasovaly proti, Finsko se zdrželo. To ale nezměnilo nic na rozhodnutí, které bylo přijato kvalifikovanou většinou.

Maďarská vládní strana Fidesz se poté ohradila vůči diktátu Bruselu. Česká republika se ospravedlňovala tím, že poskytuje aktivní ochranu vnějších hranic Unie. Z Prahy zněly také spíše symbolické příspěvky o tom, že Česko potírá příčiny migrace v postižených zemích.

Visegrád přeceňujeme. Členství v něm nám teď spíš škodí, věří poslankyně Langšádlová (TOP 09)

• Upravit
• Smazat

Evropa jedná o tom, kdo obsadí nejvyšší posty unijních institucí. Do funkce předsedy Evropské komise by svého člověka ráda prosadila i visegrádská čtyřka. Má spojenectví Česka, Slovenska, Polska a Maďarska v rámci Evropské unie tak silné slovo, aby dokázalo své záměry realizovat? A prospívá Česku členství v této alianci?

Fraškou byly podle Segerta především argumenty zemí visegrádské čtyřky v tom směru, že protest proti kvótám má ochránit region před kulturním odcizení. Z Prahy například přišla zpráva, že Česko odmítá poskytnout azyl muslimům, ale je připraveno přijmout křesťanské Syřany. Ti ale ze země po několika dnech odešli do Německa za příbuznými. V této otázce se nicméně ukazuje, že odmítavý postoj zemí Visegrádu vůči unijním opatřením není vždy bezdůvodný.

Namísto poukazování na odmítavý postoj Česka, Slovenska, Maďarska a Polska bychom se samozřejmě mohli ptát, proč Unie aktivněji neřeší problematiku imigrační politiky lepšími rozhodnutími. Visegrádským zemím nelze klást za vinu neschopnost Evropy zajistit migrantům stejné podmínky ve všech členských státech nebo přetěžování oblastí ležících na vnější hranici. Komentář deníku Der Standard se ovšem ptá, zda existuje hlubší důvod za nedávnými postoji V4?

Za vším je nerovnost

Některé blogy spojované s evropskou sociální demokracií v poslední době píší o východozápadním konfliktu uvnitř Evropské unie. Myšlenka, která objasňuje příčiny tohoto rozdělení, je zajímavá. Ukazuje se prý totiž, že paušalizování na „nepřátele Evropy“ z východu a „přátele Evropy“ ze západu neplatí. I když se to tak na první pohled zdá, nejde o nějakou kulturní zaostalost východu vůči západní Evropě, která údajně udržuje a brání vlastní hodnoty.

Za odmítavým postojem politiků, a především za jejich většinovou podporou, které se doma těší, je vzepření se arogantnímu jednání. Podle zmíněné argumentace v západní Evropě často panuje pocit, že Východoevropané z Unie dostali už dost, ale nejsou za to vděční. Na východě zase převládá dojem, že z hospodářské spolupráce profituje především západ.

Prouza: Visegrád na summitu prohrál úplně všechno. Von der Leyenová je eurofederalistka

• Upravit
• Smazat

Prezidenti a premiéři států Evropské unie se na historicky nejdelším summitu dohodil na kandidátech do nejvyšších unijních funkcí. Evropskou komisi by podle nich měla vést dosavadní německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová.

„Zahraniční kapitál se na východě sice investuje, ale zisky tam z velké části nezůstávají. Ceny nemovitostí dosahují západoevropské výše. Ceny za zboží a služby jakbysmet. Česká a maďarská reálná minimální mzda dosahuje poloviny německé. Neplatí tak argument, že za nižší mzdu lze levněji nakoupit,“ cituje Segert z textu serveru Mezinárodní politika a společnost.

Podle autorů zmiňovaného článku plynou snahy o ochranu vlastní autonomie v rámci Evropské unie z fundamentální hospodářské nerovnosti mezi starými a novými členskými státy, která se v průběhu transformace východních zemí upevnila.

Konflikt tak neprobíhá mezi přáteli a nepřáteli Unie, nýbrž mezi vítězi a poraženými v eurozóně, na společném vnitřním trhu a mezi hospodářsky vyspělými centry Evropy a jejími závislými periferiemi. Podle Segerta právě tyto protiklady tvoří živnou půdu pro nacionalismus a populismus ve východní Evropě.

Autor komentáře na závěr poznamenává, že takový pohled neubírá na oprávněné kritice zemí Visegrádu v otázkách klimatické politiky a volbě předsedy Evropské komise. Měl by ale umožnit pochopit rozdílné postoje členských států a přispět k jejich překonání, píše rakouský politolog Dieter Segert v listu Der Standard.