Racketeová je hrdinka jako Winton, tvrdí Rozumek. Podporuje pašeráky, kontruje Zahradil (ODS)

Carola Racketeová
Carola Racketeová

Německá kapitánka Carola Racketeová je terčem výhružek na sociálních sítích i předmětem vyšetřování italskými úřady. Důvodem je to, že koncem června s humanitární lodí Sea-Watch 3 i přes zákaz vplula do přístavu na ostrově Lampedusa se 40 africkými migranty na palubě. Snažila se o záchranu lidských životů, anebo svým jednáním podpořila pašerácké gangy, které hledají jistou cestu do Evropy?

„Je to zachránkyně a hrdinka. Měla by mít sochu,“ říká ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek a připomíná Nicholase Wintona, který před nacisty zachránil stovky židovských dětí.

Jan Fingerland: Carola Racketeová, padouška, nebo hrdinka?

Jednatřicetiletá kapitánka lodi Sea-Watch 3, která bez oprávnění vplula se svou lodí s běženci na palubě do přístavu na italském ostrově Lampedusa,

Novou hrdinkou i antihrdinkou je německá humanitární aktivistka Carola Racketeová – žena, která si v roli kapitánky lodi plné migrantů vynutila vjezd do přístavu Lampedusa.

„To také nebyla žádná akce státu, probíhalo to za dramatických okolností a on vlastně také nabádal ostatní židovské rodiny, aby své děti poslaly vlakem do Británie,“ doplňuje.

Racketeová prý jako jediná dbala příkazů mezinárodního práva, které má přednost před tím italským – vyžaduje záchranu lidí na moři a zakazuje jejich vracení do nebezpečného prostředí, kde by jim hrozilo mučení a nelidské zacházení.

Libye je podle Rozumka doslova peklem na zemi, odkud Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) evakuuje lidi nejen do zemí původu, ale část z nich přijímá i Itálie. Vracet sem zachráněné lidi je tak prý vyloučené a v rozporu s evropským právem.

Většina lidí, kteří v roce 2017 přijeli do Itálie, nakonec získala azyl. Takže v nebezpečí zřejmě byli. Tehdy byli zachráněni loděmi Evropské unie a také nevládních organizací – nyní už bohužel zůstaly jen ty.
Martin Rozumek

Martin Rozumek

„Uprchlická migrace takřka nikdy neprobíhá legálně. Pokud si někdo myslí, že českoslovenští uprchlíci odcházeli s výjezdní doložkou, vízem a devizovým příslibem, tak je to nesmysl. Žádné legální cesty neexistují,“ upozorňuje.

Rozumek připouští, že proti pašerákům je třeba rázně zakročit, dokud ale nebudou otevřeny legální cesty pro lidi v nebezpečí, budou existovat ty nelegální: „Naštěstí existují lidé ochotní pomoci trpícím a uprchlíkům,“ oceňuje.

Podporují obchod s lidmi

„Je to morálně odsouzeníhodné. Ona vybízí uprchlíky, aby se vydávali na nebezpečné plavby s tím, že se o ně vždy někdo postará. A to nahrává pašerákům, kteří s nimi dělají špinavé obchody,“ kritizuje europoslanec Jan Zahradil (ODS), který odmítá srovnání s Wintonem i československou emigrací – dnes prý jde zejména o ekonomické migranty.

Pašeráci prý lidi systematicky vypouštějí na gumových člunech a předem vědí, že někdo je zachrání a doveze do Evropy. „Vytvářet tuto falešnou naději a podporovat obchod s lidmi je nepřijatelné. Musí to skončit,“ zdůrazňuje.

Hlavní problém je neochota rázně se vypořádat s pašováním lidí a také dát najevo nevládním organizacím, že jejich přístup je nepřijatelný, protože podporuje nelegální migraci.
Jan Zahradil

Thomas Kulidakis: Libye a migranti před branami evropského ráje

Migrace

Varování premiéra libyjské mezinárodně uznávané vlády a jeho italského protějšku o možném nárůstu počtu migrantů mířících do Evropy kvůli bojům v Libyi není radno brát na lehkou váhu.

Podle Zahradilova názoru Racketeová porušila zákon a měla by čelit sankcím. Italští státní zástupci ji prý budou chtít obvinit z napomáhání ilegální migraci, neuposlechnutí výzvy pobřežní stráže a kolize s její lodí. Itálie uzavřela dohodu s vládou v Tripolisu o vracení těch, kteří vypluli od libyjských břehů. Racketeová mohla podle Zahradila zachráněné odvézt do jiné země, rozhodla se ale pro konfrontaci.

Jan Zahradil

Za vším jsou prý ideologické důvody, což europoslanec dokládá i rozhovorem, který Racketeová poskytla německému deníku Bild:

„Podle ní mají evropské země kvůli své koloniální minulosti zodpovědnost za vývoj v Africe. Z 28 zemí Unie ale těch koloniálních mocností bylo osm. Pokud v nich převládne pocit provinění, bylo by dobré, kdyby to nepřenášely na ostatní.“

Lidé ze subsaharské Afriky podle Zahradila mnohdy podlehli dojmu, že v evropských sociálních systémech se jim povede lépe. „Skočili na lep pašerákům, kteří využili situace, a nevládní organizace – i když v dobré víře – jsou součástí tohoto řetězu. A ten je třeba přeseknout.“

Podle Rozumka jde ale o velmi zjednodušující pohled. Uznává, že většina africké migrace je ekonomická, část lidí ale nárok na azyl má. Například polovina úspěšných žadatelů ve Švýcarsku – které jak podotýká nemá koloniální minulost – pochází z Eritreji, kde diktátorský režim terorizuje své obyvatele: „Takových zemí, v nichž lidé mají velmi dobré důvody obávat se o život a odcházet, je celá řada,“ uzavírá.

Spustit audio

Související