Proč klesá popularita francouzského prezidenta?

Podle průzkumů agentury Opinion Way, uskutečněných pro pravicový deník Le Figaro, tři čtvrtiny Francouzů soudí, že se média zajímají více o podružnosti, než o to hlavní. Co vlastně novináři presidentovi hlavně vyčítají, není jeho program, ale jeho způsob chování, jakým hlava státu vykonává presidentský úřad, obraz, jaký osobě vytváří. Zkrátka, nedostatek citu pro pedagogiku.

Příliš dává veřejnosti v plen svůj soukromý život - napřed rozvod s manželkou Cécilií, pak nová svatba s italskou modelkou a zpěvačkou Carlou Bruniovou, příliš ukazuje své styky s přáteli miliardáři. Málo si dává pozor na pusu ve styku s veřejností a otevřeně dává najevo, že mu na popularitě nezáleží.. Zbavuje prezidentský úřad jeho božské aureoly. Na zemědělském salónu si například před kamerami vyměnil ostrá slova s jedním návštěvníkem, který mu ostentativně odmítl podat ruku, a okomentoval to takto: "Když je člověk president, neznamená to, že je z něj někdo, o koho si každý může otírat boty." Ale dodal "Stejně bych byl udělal líp, kdybych mu neodpověděl." Na všechno má jednu odpověď: transparentnost. O Miterrandově nemanželské dceři se veřejnost dozvěděla teprve po jeho odchodu z Elysejského paláce. Ale Sarkozyho veřejně propíraný rozvod a nová svatba?

Transparentnost. Řekne o svém mluvčím, že je pitomec? Transparentnost. Chce, aby Francouzi nakonec uznali, že to je vrchol přirozenosti. Jenže v této zemi vytvořil ideální představu o presidentovi generál Charles de Gaulle během prvních deseti let Páté republiky. A do těchto šatů se svým způsobem vtěsnal i jeho hlavní odpůrce Miterrand během svých dvou období, a obdobný kostým nosil i Jacques Chirac. Misto arbitra, nadstranického presidenta, je zde lídr vládního Svazu pro lidovou většinu, brilantní řečník, obhajující každý týden svou politiku, hyperaktivní státník, který se nesoustředí jen na to hlavní, ale plete se do všeho.

Místo generálu De Gaullovi se podobá spíše Tony Blairovi. Toho chlapa nepředěláte, říká fatalisticky jeden z jeho poradců. Sarkozy vysvětluje, že je rozhodnutý nepřihlížet k tomu, jakou má národ představu o prezidentské funkci. Je ochoten riskovat nepopulárnost. Podle některých komentátorů to není špatný kalkul. President, který dává veřejně najevo, že kašle na svou nepopulárnost, má čtyři roky na to, než mu bude vystaven účet za jeho činnost. Nepříznivé průzkumy veřejného mínění se týkají jen jeho osoby, ne obsahu jeho reforem. Jeho manýry šokují zatím jen o něco větší polovinu národa. Vadí hlavně těm, kdo volili socialistku Ségolene Royalovou. Tři čtvrtiny jeho voličů podle průzkumů říká, že šokovaní nejsou. Také většině těch, kdo volili centristu Bayroua, jeho stal nevadí. Naopak třem čtvrtinám voličů Národní fronty Jean-Marie Le Pena vadí. A co je hlavní, podle téměř osmdesáti procent dotazovaných se u presidenta media příliš zajímají o podružnosti na úkor toho podstatného.

Co lze čekat u presidenta, který ztrácí popularitu? Odpověď dává historie Páté republiky. Je to kohabitace. To se stalo Françoisi Miterrandovi, když v parlamentních volbách v roce 1986, v nichž zvítězila pravice, musel jmenovat premiérem Jacquesa Chiraka. A o jedenáct let později se totéž stalo presidentu Chirakovi, jenž musel jmenovat premiérem socialistu Lionela Jospina. V obou případech tato epizoda skončila stejně, znovuzvolením hlavy státu proti kandidujícímu premiérovi.

Zatímco Sarkozyho popularita klesá, popularita premiéra Fillona stoupla o 20%, což podle některých komentátorů popouzí Sarkozyho tým z Elysejského paláce. I když Fillon při každém svém vystoupení neopomene složit hold presidentovi, který přinesl dynamiku a umožňuje dělat reformy. Před třemi měsíci, když Sarkozy ještě zosobňoval energii a iniciativu a všechna vládní témata vycházela z Elysejského paláce, se zdál premiér Fillon, pomocník a vykonavatel, skoro zbytečný. Dnes mu důvěřuje téměř 60% Francouzů.

Za presidenta Pompidoua byl velmi populární premiér Chaban-Delmas, hrdina protifašistického odboje, vypoklonkován právě v okamžiku, kdy mu Národní shromáždění obnovilo důvěru. Podle spekulací hlavních francouzských deníků by právě to mohlo potkat nynějšího premiéra Françoise Fillona. Pro Sarkozyho je ovšem popularita jeho premiéra terno. V rozhovoru pro časopis Parisien-Aujourd´hui en France, říká: "Pro mě to není problém. dokazuje to, že zahájená politika je dobrá. Mé pojetí role hlavy státu není pěstovat sympatie, být kámoš, se kterým by se lidé chtěli setkávat. Můj úkol je probudit zemi, která dřímala."

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .