Proč je elektřina skoro nejdražší v Evropě

Zdá se to být osudovou ranou a česká veřejnost očividně propadá východnímu fatalismu. Nedá se s tím nic dělat, kdo chce svítit, musí platit, kolik si dodavatel řekne.

Tento rezignovaný přístup ke zdražování pochopitelně živí monopolní český dodavatel a výrobce energií, společnost ČEZ. Argumenty jsou všem pochopitelné. Elektřina je komodita, která se nakupuje a prodává přes státní hranice. Proto je logické, že se česká cena přibližuje cenám v západní Evropě. Pro českého spotřebitele to je nepříjemné, protože je méně zámožný než spotřebitelé v Německu, Velké Británii nebo ve Francii. Ale ceny benzínu se také v jednotlivých zemích Evropské unie příliš neliší.

Elektřina má s benzínem ještě něco společného. Energie v každé formě zdražují prostě z toho důvodu, že roste ceny ropy a plynu. Elektřina se veze na této vlně, protože se stejně jako ropa a plyn prodává na mezinárodních burzách. Nedá se tedy nic dělat, s vysokými cenami se musíme smířit a dokonce se připravit na to, že dál porostou.

Přesto i tak přehledné vysvětlení vyvolává pochybnost, která se přirozeně živí tím, že občana rostoucí náklady příliš netěší. Existuje totiž podrobnější přehled cen elektřiny v Evropě. Česká cena pro domácnosti dosahuje podle Eurostatu 14 centů za kilowatthodinu a třeba v Německu, Itálii nebo Rakousku se platí o polovinu víc. Ovšem modelu se vymyká Velká Británie, kde elektřina stojí stejně jako v Česku, a také Francie, kde je cena dokonce nižší.

Podrobnější statistika dále ukazuje, že relativně vysoké ceny elektřiny České republika sdílí se Slovenskem, Maďarskem a Polskem. Na první pohled se zdá, že vzhledem ke své kupní síle mají zkrátka občané zemí Visegrádu smůlu. Stejnou smůlu však nemají Slovinci, Chorvati, Bulhaři, Rumuni a pobaltské národy, kde se platí výrazně méně.

Čtyři země Visegrádu tak patří mezi pět států Evropy, kde je vzhledem ke kupní síle elektřina nejdražší. Pátou zemí je Dánsko s vysokými daněmi, které mu umožňují mohutně investovat do ekologické výroby elektřiny.

Ve světle zjištění Eurostatu tak zřejmě musí Češi, Poláci, Slováci a Maďaři připustit, že žijí na nešťastném konci světa, kde je z nějakých důvodů elektřina drahá.

Ovšem právě český případ ukazuje, že by tomu tak nemuselo nutně být. Česká elektřina totiž byla v minulém desetiletí laciná a ve srovnání s okolními zeměmi byla nízká ještě před pěti lety. Důvody byly nasnadě. První polistopadový ředitel společnosti ČEZ Petr Karas se zhlédl ve francouzském modelu energetiky.

Výrobu i distribuci má zajišťovat silná státní společnost, která zároveň bude investovat do atomových elektráren, které jsou schopny dodávat nejlacinější proud. Strategie vycházela, protože ČEZ měl k dispozici již postavenou atomovou elektrárnu Dukovany a převzal od státu před dokončením Temelín. Na výrobě energie z atomu je zdaleka nejdražší počáteční investice do stavby nového reaktoru, ten pak dodává proud prakticky zadarmo.

V Česku zaplatil investice stát ještě před listopadem a ČEZ tak měl k dispozici zdroje, které patřily k nejlacinějším v Evropě.
Jenže od počátku jednadvacátého století začala cena elektřiny rychle růst. Růst ceny o třetinu v posledních dvou letech nemá v Evropě obdobu. Dnes je tedy vzhledem ke kupní síle na starém kontinentu pátá nejdražší a snižovat se nebude, což je jinak v krizových dobách v Evropě spíše pravidlem.

Francouzský model v Česku nevyšel a britský týdeník Economist nabízí vysvětlení: zatímco ve Francii řídí energetickou společnost EdF stát, v Česku je stát řízen ze správní rady společnosti ČEZ. Ve zkratce se tím míní, že o ceně elektřiny rozhoduje monopolní ČEZ a že státní regulace jen dodává legitimitu jeho požadavkům.

O vlivu společnosti ČEZ na politiky a o jeho neprůhledném financování se dnes vypravují legendy. Stačí připomenout, jak sněmovna zadarmo předala energetikům výnosy z emisních povolenek za desítky miliard, jak si lobbyisté ČEZu včetně generálního ředitele a politici včetně šéfa nejsilnější strany užívali dovolenou v italském Toskánsku, jak byl donucen odstoupit ministr životního prostředí Jan Dusík, protože nechtěl ČEZu povolit stavbu nové uhelné elektrárny. Anebo připomenout, jak státní ČEZ ve spolupráci s kyperskou bankou J&T nakupuje předražené elektrárny a teplárenské podniky.

Zdražování elektřiny v Česku tedy není v první řadě fatálním problémem zdražování energií na celém světě. Kdyby neexistoval mocenský kartel významných politiků s vedením společnosti ČEZ, nemuseli bychom dnes platit tak vysokou cenu za elektřinu. Jakým způsobem neudržitelný stav změnit, tak zní základní otázka do nadcházejících voleb.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.