Pro americkou základnu bych byl všemi deseti. Putin rozumí jen řeči síly, říká Alexandr Vondra

Když Rusko dostane příležitost ukrást si území, udělá to. Pobaltí má svou zkušenost, varuje Vondra

• Upravit
• Smazat

Sněmovna minulý týden i přes odpor komunistů schválila vyslání dalších 275 vojáků do misí v Iráku, Afghánistánu a Mali, a také působení českých vojáků v Pobaltí, kde mají střežit vzdušný prostor.

„Byl bych všemi deseti pro, stejně jako jsem byl pro umístění radarové základny v rámci systému protiraketové obrany. Ale myslím, že je to marná záležitost, protože tehdy jsme pohrdli základnou, která by byla zadarmo,“ říká bývalý ministr obrany Alexandr Vondra (ODS).

Upozorňuje na to, že Polsko nyní výměnou za americkou vojenskou přítomnost nabízí dvě miliardy dolarů. „Vědí dobře, co dělají. Cítí se ohroženi Putinovou asertivitou a čtou lekce z Krymu,“ soudí ředitel Centra transatlantických vztahů CEVRO Institutu.

Rusko není hrozba

„Šlo nám o úplně jiné nastavení mezinárodních vztahů. Vždy jsme usilovali o dialog, ne o zbrojení,“ říká Jan Májíček, který působil v iniciativě Ne základnám, která před deseti lety vystupovala proti umístění amerického radaru v Brdech. Odmítá i Vondrova slova, že cílem bylo posílit ruský vliv.

Polská žádost je podle něj velkou chybou, protože zvyšuje napětí v regionu a dodává to argumenty těm silám v Ruské federaci, které nejsou nakloněny dialogu a mírovému řešení. Neměli bychom ale reagovat na události posledního desetiletí, jako byla ruská invaze do Gruzie nebo anexe Krymu a válka na Ukrajině?

„Je to důvod pro mnohem asertivnější přístup k diplomacii a mezinárodním vztahům. Když se podíváte na politickou situaci v Rusku, tak v posledních volbách Putinova strana Jednotné Rusko velice oslabila. V diplomacii přeci jde o budování partnerů, kteří pro nás můžou být přijatelnější než současné vedení,“ navrhuje Májíček.

Rusko není bezprostřední hrozbou pro Českou republiku. Spojené státy jsou formálně naším spojencem, ale to neznamená, že bychom je nemohli kritizovat.
Jan Májíček

Velmoci prý prosazují své zájmy bez ohledu na zájmy těch menších. V českém zájmu proto je stát se členem takové struktury mezinárodních vztahů, která nám zajistí maximální bezpečnost.

Tato struktura ovšem nemůže být jednostranná: „NATO je zastaralé, alternativou je vytvořit nové bezpečnostní paradigma. Měli bychom o něm zahájit debatu, na úrovni Evropské unie k tomu máme bezpočet příležitostí,“ domnívá se Májíček.

Ječení nepomůže

„Naše zahraniční politika se realizuje ve třech směrech. Atlantický, evropský a pak k sousedním státům. To jsou tři nohy, o které se opírá stabilní stůl české zahraniční politiky. Nevidím důvod tam cpát nohu čtvrtou, ruskou. Tři nohy stačí, jestli pan Májíček chce jednu nohu upilovat, tak upozorňuji, že na dvou nohách to stát nebude,“ reaguje Vondra.

Nic proti Vladimiru Putinovi, ale nedělal bych si iluze, že ten člověk bude jako jeden z nás v Evropě – jako ten měkkýš. Je to novodobý car, který rozumí řeči síly. A pak je připraven se dohodnout.
Alexandr Vondra

Poukazuje na to, že v posledních ruských volbách uspěli nacionalisté Vladimira Žirinovského, kteří jsou „horším řešením než Putin“ a obecně je skeptický k tomu, že by se z Ruska stala demokracie západního typu.

„Jsem pro s Ruskem rozvíjet vztahy, máme i respektovat jeho sílu a nedělat si iluze. Ale naivní řečičky, že jako asertivnější partner na něj začneme ječet a křičet, to vůbec nepomůže,“ uzavírá.