Mluvíme o Osvětimi, ale už méně o antisemitismu, říká učitel. „Nebo o dění před válkou,“ zní z muzea

Dokážou nejen české školy, ale i další instituce dobře vzdělávat o holocaustu?

Pavlovská: Vzdělávat o holocaustu není jen úkol škol. Začíná to už v rodině. Pak to pokračuje přes jednotlivé stupně vzdělávání do různých institucí, jako jsme my, Památník Terezín, nově vznikající Centrum paměti a dialogu Bubny a další.

Čtěte také

Osvobození Osvětimi: Konec hrůzy, pokračování boje o přežití

My, Židovské muzeum v Praze, jsme právě ta instituce, která představuje další stupeň. Vidím to na školách, které k nám přicházejí.

Domnívám se, že je důležité cílit na obecnou prevenci ve vzdělávání o antisemitismu, xenofobii a rasismu. Někdy k nám učitelé přicházejí, až když se u nich ve škole objeví problém.

Pane Borovský, jak to vidíte vy? Je to primární úkol škol a dokážou to školy dobře?

Borovský: Myslím, že je to primárně úkol škol. A na školách je kladen velký důraz na připomínání výročí osvobození Osvětimi.

Obecně bych řekl, že důraz je kladen právě na tuto podobu holocaustu, jak ji známe nejlépe a nejdůkladněji – formou vyhlazovacích nebo koncentračních táborů.

Horší už je situace v obecném připomínání toho, že antisemitismus není jen záležitostí nacistického Německa nebo druhé světové války, ale je to fenomén, který se objevuje mnohem dříve.

Tam bychom jako učitelé a třeba i ministerstvo školství měli více přidat v podpoře, aby se k mladé generaci skutečně dostávalo, že antisemitismus je fenomén, kterému je potřeba se bránit v každé době.

Čtěte také

Pro krajně pravicové strany je dnes otevřený antisemitismus tabu, popisuje expert Charvát

Nebojí se ale učitelé otevírat témata spojená s židovstvím a holocaustem v době probíhajícího izraelsko-palestinského konfliktu, kdy se část společnosti jednoznačně staví na palestinskou stranu?

Borovský: Této otázce naprosto rozumím a je správně položená. Já mám osobní zkušenost s tím, že jsme se o tomto tématu bavili na semináři soudobých dějin. Je to skutečně velmi třaskavé téma. Otevřít ho v této době není vůbec jednoduché.

Myslím ale, že právě tato témata mají být přednostně na školách otevírána. Škola a učitele se jim nesmí vyhýbat.

Pokud toto téma nezvládnou vést sami, je v pořádku si přizvat metodologickou podporu. Je v pořádku si přizvat hosty. Je v pořádku o tom se studenty diskutovat a může to mít různý výsledek. Vyhnout se tomu úplně je ovšem nejhorší varianta.

Sáhnout si do svědomí

Chtějí lidé slyšet o holocaustu? Třeba Památník ticha v pražských Bubnech i další instituce opakovaně připomínají, že to často byli obyčejní lidé, kteří masovým vraždám napomáhali ať už přímo, nebo tím, že se prostě dívali jinam. Chtějí o tom lidé v dnešní době poslouchat?

Pavlovská: Já věřím, že ano. Ale je důležité nejen připomínat. Jsem samozřejmě velmi ráda za všechny připomínky, které probíhají, ale mám pocit, že je důležité o tomto tématu mluvit v širším kontextu. Mluvit o tom, jaká byla situace na území Československa, později v protektorátu.

Jaká společnost tady byla předtím, co bylo potom. Je velmi důležité vnímat to, co bylo po roce 1945, o čem se vlastně mnoho nehovoří. Opravdu na to cílit v rámci vzdělávání a mít větší dotaci v rámci výuky. Ta dotace je stále velmi malá.

Čtěte také

Dokument: O hrůzách v Letech svědčí fakta tesaná do kamene

Pamětníci vědí, jak trapně působilo kladení věnců u hrobů rudoarmějců za komunistického režimu. Jak to udělat, aby se z připomínky obětí holocaustu nestalo něco podobného?

Pavlovská: Je to součástí určité piety, ale určitě nejde jen o to položit věnec a tím to ukončit, protože pak jde o prázdné gesto. Můžu položit věnec, ale pak to nějakým způsobem dovysvětlit, říct, že je dobré si to připomínat.

Všude slyšíme, že nesmíme zapomínat. Ale abychom nezapomněli, musíme se vzdělávat.

Pane Borovský, máte nějaký nápad, jak to udělat, aby se z toho časem nestalo vyprázdněné gesto?

Borovský: Ta vzpomínka by měla být oživována, nemělo by jít jen o kladení věnců. Každý politik může klást věnce, ale následně by měl připojit dovětek. A my Češi si musíme ještě sáhnout do svědomí a vyzdvihnout romský holocaust.

Máme tady stále živé protiromské nálady a o romském holocaustu se mluví minimálně. Vzpomenu si na aféru kolem tábora v Letech, protože k tomu politici dlouhodobě přistupovali nezodpovědně až škodlivě. Teď konečně památník v Letech existuje a bylo by záhodno tam u příležitosti kladení věnců pohovořit o romské problematice.

Poslechněte si celou debatu.