Příběh Miloše Zemana aneb Narcismus v politice

Klausovo jméno jsem tu vyslovil jen proto, abych zachoval citovaný výrok v jeho původní celistvosti. Myslím, že ODS si už vypracovala jistou míru odolnosti vůči kouzlu svého zakladatele a že ten se s tím víceméně smířil. O to víc chci zdůraznit druhou větu výroku: o osobě, která svou původní stranu rozdírá svými ambicemi. V těchto dnech je jasné, o jakou osobu a jakou stranu jde.

A nejen v těchto dnech. Symbiotický vztah mezi ČSSD a Milošem Zemanem byl patrný od samého počátku jeho předsednictví a občas na sebe zřetelně upozornil. Nikdy však s takovým důrazem, jako dnes. Ať už to myslel Miloš Zeman se svým vystoupením ze strany jakkoli, ráznost jeho kroku a jeho dychtivá medializace z něj činí okázalé gesto. Zasloužil se o to ostatně sám nejednoznačností vlastního chování.

Na jedné straně demonstrativní odchod z politiky do meditativního zátiší, na druhé straně jemně projevovaný zájem o funkci hlavy státu a zejména občasné výroky, které iritovaly stranu vždy v nepravý čas, kdy se v ní stupňovalo vnitřní napětí. ČSSD, která má stále značné problémy sama se sebou, se vždy po takovém zásahu zakymácela a musela vyvinout značné úsilí, aby obnovila svou vratkou rovnováhu. - Alexandr Mitrofanov, věrohodný pozorovatel vnitřních poměrů ČSSD, vyslovil kdysi obavu, že se strana může jednou z toho všeho zcvoknout.

Srovnejme osudy obou největších stran, ODS a ČSSD, nikoli podle jejich programových směřování, ale z hlediska jejich vnitřní konzistence. Obě začínaly jako seskupení různorodého materiálu, tedy nestejných zájmových skupin i lidských typů. V členstvu i voličstvu měla každá své konjunkturalisty, pragmatiky, technokraty, své naivní idealisty, lidi spjaté s bývalým režimem i své bývalé disidenty. - Zastoupení lidí nějak spjatých s bývalým režimem bylo v obou stranách nestejné, ale řekl jsem, že programové směřování ponechám stranou.

Tuto rozmanitost vůlí bylo třeba uvést na společného jmenovatele. V ODS proběhl sjednocovací proces mnohem dřív, zejména odštěpením US. Od té doby má ODS sama se sebou méně problémů než ČSSD. Navíc je ušetřena destabilizující boční gravitace, jakou představuje pro sociální demokracii KSČM.

A nyní z jiného soudku. Dovolím si exkurz do psychologie. Jednou z nejmocnějších lidských pohnutek je - samozřejmě kromě jiných - narcismus. Běžně se tím rozumí sebeláska, sebestřednost apod., tedy v podstatě neřest. Psychologie je k němu shovívavější. Vnímá ho neutrálně jako souhrn vztahů k vlastnímu JÁ. Narcismus je potřebný, přinejmenším jako přijetí sebe sama. A vyvíjí se. Může vyzrát v zralé sebevědomí, které se nevylučuje s nezbytnou pokorou. Může zůstat nevyzrálý, stát se dokonce nutkavým jako patologická ctižádost, vládychtivost, ba i grandiózní bohorovnost. - Kdo se chce angažovat v politice, potřebuje toho narcismu jaksi víc. Často i toho nezralého, zejména chce-li v neustálených poměrech stanout v čele davu. Kouzlu jeho osobnosti říkáme charisma.

Teď odbočím ještě víc, do psychologie erotických vztahů. Narcistická žena, je-li půvabná, působí na řadu mužů neodolatelně. Přitom jim vnucuje vlastní sebeobdiv. Oni ji pak zbožňují způsobem, jakým ona vnímá sebe. Rozumný chlap jí nenaletí, anebo vystřízliví. Rozumných chlapů je ale málo. - Narcisticky akcentovaná osobnost politika působí na jeho stoupence podobně. Myslím, že i ODS s tím má své zkušenosti. Vnitřně rozháraná politická strana (jako ČSSD) s tím může mít závažný problém. Nazval bych jej problémem emancipace od zemanovského charismatu.

Podezírám Miloše Zemana, že si chce splnit svůj klukovský sen. Představte si Libušino poselstvo do Stadic, které vyzvalo Přemysla, aby usedl na knížecí stolec. Nebo poselstvo do Colombey-les-Deux-Églises, které požádalo de Gaulla, aby se ujal kormidla francouzské Republiky. Tak nějak by se mělo vypravit poselstvo ČSSD na Vysočinu a požádat Miloše Zemana, aby dokončil své mesiášské poslání. ČSSD přeji, aby v ní bylo dost chlapů schopných vystřízlivění. Neboť je v našem zájmu, abychom měli levici a aby se ustálila kolem ČSSD, nikoli KSČM. A Miloši Zemanovi přeji, aby se s tím nějak smířil.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .