Při nástupu označte demokracii

Na domácí scéně nicméně vznikla a zdárně se rozvíjí jedna minikauza. Má upřímně řečeno na první pohled všechny parametry frašky. Přesto je hodna pozornosti. Jde o spor o bezplatnou hromadnou dopravu pro zákonodárce v hlavním městě. Před pár týdny proběhlo první kolo - část pražských zastupitelů se rozhodla, že není důvod, aby poslanci neplatili v městské hromadné dopravě za jízdenku. A vymykali se tak z většiny občanů. Po rozčilených reakcích ze Sněmovní ulice a více či méně skrytých výhrůžkách na téma, že když vy nám jízdenky, tak my vám olympiádu, nebo dokonce dotace na stavbu metra, Praha další souboj vzdala.

Jak ovšem napsaly na konci týdne Hospodářské noviny, toto zdání možná klame. Šéf pražské organizace sociální demokracie Petr Hulínský podle listu pracoval na zákoně, který by zákonodárcům výhodu bezplatného cestování po městě vzal. Jenže teď nemůže najít mezi svými stranickými kolegy nikoho, kdo by si tuto normu takřečeně osvojil, a podal ji ve sněmovně jako poslanecký návrh. Stranický kolega Miloslav Kala nabádá, aby normu podala Praha jako svůj zákonodárný návrh. Což může, ale trvalo by to zřejmě déle. No a má také upřímnou starost o své kolegy, protože kdokoli by si takový návrh osvojil, bude prý označen za populistu. Kdyby ovšem existovala soutěž o citát roku, zřejmě by velkou šanci měl sociálně demokratický poslanec Stanislav Křeček, který k Hulínského snaze Hospodářským novinám řekl, cituji : "Takový návrh by podle mého názoru vůbec neměl šanci. Je to populistický útok na poslance. Jenom se tím rozehrává hra proti zákonodárcům a proti zastupitelské demokracii. Teď to bude doprava, zítra plat, pozítří asistenti a co potom?" ptá se poslanec za ČSSD Stanislav Křeček.

Ano, ano - co bude potom? Představa, kterak závisí zastupitelská demokracie na štípnutí lístku v tramvaji je poněkud směšná. Může být ale do značné míry pravdivá - jenže jinak, než to asi pan poslanec myslel.

Zákonodárci mají kromě svých platů nárok i na další, i nedaněné finanční příspěvky - to aby mohli dobře vykonávat svou funkci. K nim patří i příspěvek na dopravu - a to až osmnáct tisíc korun měsíčně, podle vzdálenosti ve které bydlí od Prahy. Užívat si dvojího komfortu - totiž příspěvku od státu, a pak ještě příspěvku od dopravní společnosti hlavního města Prahy, je prostě nemravné. Nezní to poprvé, dokonce to připouští většina zákonodárců - přesně do okamžiku, než by se s tím mělo začít něco dělat. Například zrušit. Ostatně, spor o poslanecké výhody se netýká jen Prahy.

Nedávno skončil podobný spor o bezplatnou dopravu u Ústavního soudu, když se proti této "výhodě" ohradila soukromá společnost Student Agency - z jejíchž kapes de facto šla. Zastupitelskou demokracii tedy neoohrozí, že by si lístky zákonodárci platili sami, jistě jí ale dávají zabrat viditelně nepřiměřené výhody. Natož v české, tradičně velmi rovnostářsky laděné společnosti. A snad je tu namístě připomenout, že "Štědrost je ctností jen potud, dokud jde z vlastní kapsy a je na pravém místě." To napsal už zhruba před pětisty lety Niccolo Machiavelli. Možná, kdyby se tím sociální demokracie řídila, zabralo by to na voliče víc, než plakáty s negativní kampaní vůči ODS. Koneckonců, právě sociální demokracie se tradičně ráda ve své politice "inspiruje" průzkumy veřejného mínění. Zvláštní tedy je, že právě ona je k těm, co se týkají omezení výhod pro zákonodárce zatím poněkud nahluchlá.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .