Prezidentova partie

Pokud by toto varování mířilo na adresu kabinetu, který by nebyl v demisi, měla by jeho slova jinou váhu. Premiérovi by hrozilo, že mu bude vyslovena ve sněmovně nedůvěra. To se však už stalo, takže nyní nemá v rukou další osud působení Mirka Topolánka v čele vlády sociální demokracie, ani žádná jiná parlamentní strana. Na tahu je prezident republiky. A ten po přijetí demise dal jasně najevo, že dokončení českého předsednictví v Radě Evropské unie se patrně odehraje pod jinou taktovkou.

Hlava státu se veřejně vyjádřila, že upřednostňuje rychlé a ne provizorní řešení. Pod tím si lze jen obtížně představit skutečnost, kdy vláda v demisi spravuje tuto zemi ještě tři měsíce. Zároveň Václav Klaus dal najevo, že bude podporovat politickou dohodu. Zjednodušeně řečeno. Kdo přinese na Hrad sto jeden podpis pro novou vládu, má šanci být sestavováním kabinetu pověřen. Prakticky to znamená, že prezident republiky dál tlačí Mirka Topolánka do kouta. Je zřejmé, že bez komunistů se lze většinové dohody dobrat pouze na základě spolupráce občanských a sociálních demokratů.

Vzhledem k tomu, že včele těchto uskupení stojí Jiří Paroubek a Mirek Topolánek, lze si v této sestavě dohodu o vládě jen obtížně představit. ODS se tak ocitne pod tlakem, aby v zájmu stability této země vyměnila svého šéfa, nebo alespoň do vyjednávání o novém kabinetu šla s jiným vůdcem než se svým předsedou. Prezident republiky sice postupuje standardně, jak mu předepisuje ústava i určité zaběhnuté zvyklosti, zároveň však pokračuje v ofenzivě směrem k Topolánkovi.

Stanovením jen obtížně splnitelné podmínky totiž testuje, jak pevná je jeho pozice včele občanských demokratů. Mirek Topolánek sice může tento atak ustát, nelze však vyloučit rozštěpení ODS. Určitě není náhodou, že Vlastimil Tlustý pár hodin po vyjádření nedůvěry vládě, se na televizní obrazovce pochlubil tím, že dostal několik povzbudivých sms zpráv od kolegů z řad ODS. Zároveň se zatím nechystá opustit tuto stranu a podobně se chová i Jan Schwippel. Lze to považovat za signál, že situace uvnitř občanských demokratů je třaskavá a že o Topolánkovu pozici se ještě bude bojovat. Až po rozhodující bitvě lze očekávat případný další odliv z poslaneckého klubu ODS. Vidina předčasných voleb a malá šance některých zákonodárců se dostat na kandidátky a probojovat se opět do sněmovny v tom může sehrát důležitou roli. Zkrátka, v tuto chvíli nelze vyloučit, že v řádu několika týdnů na Hrad dorazí dostatečné množství podpisů pro většinovou vládu. Momentálně tomu sice nic nenasvědčuje, ale v české politice dochází k překvapivým zvratům. Přesto není pravděpodobné, že by se sociální demokraté pustili do dobrodružství velké koalice v době, kdy se blíží sněmovní volby. Pokud by v průběhu jednání nezměkčila hlava státu podmínky, které momentálně stanovila, mohl by přijít ke slovu scénář, o kterém se rovněž spekuluje.

Prezident republiky by mohl využít svého tvrzení, že nedovolí protahovat provizorium. Pak by mohl najmenovat vládu bez konzultace s politickými stranami. Takovýto kabinet by sice nezískal ve sněmovně důvěru, ale mohl by vládnout tak dlouho, jak by Václav Klaus uznal za vhodné. Například do doby, než by politici na Hrad dodali jasné důkazy o tom, že se dohodli na velké koalici nebo na cestě směřující zemi k předčasným volbám. Mimo jiné by to znamenalo, že by se české předsednictví v Radě Evropské unie dohrálo pod prezidentovou dirigentskou taktovkou. Zkrátka standardní postup hlavy státu může vyústit v celou řadu variant. Drtivá většina z nich by však měla vyhovovat především hlavě státu. Dosavadní vývoj zatím dává za pravdu těm, kteří tvrdili, že pád vlády v tuto chvíli vyhovuje hlavně Hradu a z Václava Klause dělá nejsilnějšího hráče na české politické scéně. A nic na tom nemění nejrůznější výroky stranických představitelů, kteří se snaží na veřejnosti vzbudit dojem, že nyní záleží hlavně na nich.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .