Prezident je zdráv, ať žije prezident

Mubarak, kterému je jedenaosmdesát, se podrobil operaci žlučníku střev v Německu, a nyní vzbuzuje naděje, že se brzy v pořádku vrátí domů, a opět se ujme otěží vlády. Ty třímá už od začátku 80. let, tedy už téměř šest volebních období.

Už jen vzhledem k jeho věku, a skutečnosti, že Mubarak nikdy nejmenoval svého viceprezidenta, je jakékoli vychýlení z obvyklého běhu věcí zdrojem vnitropolitických, ale i mezinárodních obav. Ty se ovšem netýkají jen momentálního Mubarakova zdraví, ale i jeho politické budoucnosti. Příští rok se budou konat prezidentské volby, a Mubarak sám se dosud nevyjádřil, zda v nich bude kandidovat. A i když se těší opravdu dobrému zdraví, je zřejmé, že by další volební období končil v osmaosmdesáti.

Vzhledem k tomu, že Egypt není žádné demokracie, nikdo neočekává, že příští prezident bude zvolen demokraticky. Konkrétně není možné se stát prezidentem bez podpory armády a Národní demokratické strany. Koncem loňského roku rozbouřila poklidné vody egyptské debaty spekulace, že o místo příštího prezidenta by se napřesrok mohl ucházet Omar Sulejman, současný šéf egyptské tajné služby.

Sulejman se také čím dál víc objevoval na veřejnosti, a byly tu i další indicie, podle kterých by tento poměrně populární muž mohl mířit až na úplný vrchol. Nebylo ovšem jasné, zda jde o pokus armády, z niž vzešel, si včas zajistit vliv v dalším desetiletí navzdory současnému prezidentovi, a nebo zda šlo o akci koordinovanou se samotným prezidentem.

Husní Mubarak totiž, jak se alespoň všeobecně předpokládalo, pro nástupnictví vychovával jednoho ze svých synů. Gamal Mubarak je mladý a na západě vzdělaný podnikatel, který ovšem nemá vlastní politickou základnu a nepochází z řad armády, jako všichni dosavadní egyptští prezidenti.

Pokud někoho reprezentuje, pak je to spíše nová vrstva byznysmenů, kteří by chtěli Egypt modernizovat a snad i částečně pozápadnit. Gamal zatím politické ambice popíral, ale to nikdo nebral jako definitivní slovo. Paralelně totiž začal přijímat nové funkce v egyptské státostraně.

Nakolik jsou plány otce a syna Mubaraků shodné s Omarem Sulejmanem, to není zcela jisté. Mluvilo se o tom, že jde možná o způsob, jak umožnit Mubarakovi mladšímu hladší převzetí moci nikoli z rukou otce, ale až po mezidobí pod vládou otcova dvaasedmdesátiletého věrného spolupracovníka.

Ovšem sama skutečnost, že by se mohl vyskytnout jiný následník než prezidentův syn, u části Egypťanů vyvolala velké nadšení a spontánní podporu ve prospěch Sulejmana. Až dosud se zdálo, že mubarakovsko-armádní režim lidem prostě naservíruje kandidáta, kterého si lidi zvolí, aniž by si mohli opravdu vybrat.

Z tohoto pro-Sulejmanovského nadšení však nyní možná bude čerpat někdo jiný. Jeho jméno není neznámé ani ve světě, jde totiž o Muhammada el Baradeje, do loňského listopadu šéfa Mezinárodní agentury pro atomovou energii sídlící ve Vídni. Když se Baradej nedávno vracel ze své mnohaleté mise do Egypta, na letišti na něj čekaly stovky lidí, a to přesto, že jsou v této zemi zakázána shromáždění větší než tři osoby.

Desetitisíce lidí se vyjádřily na podporu jeho kandidatury na Facebooku, což je mimo jiné jeden z způsobů, jak úřední zákazy obejít. Egypťané vnímají Baradeje jako nezkorumpovaného muže, který nemá co do činění se současným zřízením. Navíc uspěl ve světě, a i jeho nepřímý konflikt s vládou Bushe mladšího ohledně důkazů o iráckém jaderném programu ho v očích Egypťanů staví do příznivého světla.

Sám Baradej na rozdíl od Gamala Mubaraka i Omara Sulejmana neskrývá své prezidentské ambice. Otevřeně ale uvedl, že má dvě podmínky, zaprvé ústavní změny, které by umožnily svobodnou politickou soutěž, a za druhé mezinárodní dohled nad hlasováním prostřednictvím OSN. Ani jednoho se pravděpodobně nedočká, a tak není vůbec jisté, zda tento sedmašedesátiletý politik skutečně vstoupí do klání o funkci hlavy státu. Baradej by například potřeboval 250 podpisů poslanců káhirského parlamentu, aby vůbec mohl kandidovat.

Baradejova kampaň však má však přece jen zřetelné dopady. Nejen že značně rozhýbala stojaté vody egyptské politiky, ale také a především ztížila pozici Mubaraka mladšího. Ten totiž nyní vedle Baradeje vypadá jako příliš lehká váha, bez mezinárodního ohlasu, bez lidové podpory a také bez zkušeností z vedení jakéhokoli většího tělesa.

A to přesto, že se média pod vlivem státu snaží naopak zdůraznit Baradejovu nezkušenost se skutečnou politikou, a jeho neznalost egyptských problémů, protože Baradej už v Egyptě nežije desítky let. Skutečnost, že se proti Baradejovi spustila poměrně velká kampaň a i jeho odjezd z letiště byl komplikován různými zásahy, jako byly různé silniční bariéry a zákaz používat kameru, ukazuje, že současný režim je z jeho ohlasu u egyptských občanů nervózní.

Zatím však Egyptu vládne Husní Mubarak, a ten o svých dalších plánech mlčí jako sfinga. A to nejen o tom, kdy se vlastně vrátí do Egypta, ale především o tom, zda bude v prezidentských volbách kandidovat či nikoli. Až dosud bylo jeho zdraví vždy tajnou záležitostí, a novináři, kteří o něm veřejně pochybovali, čelili různým postihům včetně vězení. V tomto případě byla operace ohlášená předem, a jak jsme již uvedli na začátku, občané se mohli podívat na svého prezidenta, jak vypadá v županu. V Egyptě se tedy přece jen něco mění.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.