Přesouvání dluhů sem a tam ve zdravotnictví

Vláda a její premiér se proto snaží horečně jednat. Včera premiér a jeho ministr přislíbili úhradu dluhů za léky pro čtyři nejzadluženější nemocnice a změnu úhradové vyhlášky. Dnes jeden z velkodistributorů už začal zase léky dodávat, přestože zatím nikdo neuviděl ani korunu ze slíbených peněz. Jak se zdá, konkurenční boj mezi distributory způsobil dočasné vítězství státu. Nemocnicím začala znovu dodávat firma Pharmos, člen Asociace velkodistrubutorů, která minulý týden bojkot vyhlásila. Ředitel Asociace to rovnou označil za podraz.

Ministr nicméně podotkl, že tři zbývající společnosti, sdružené v Asociaci, zřejmě přijdou o zakázky. Asociace se o tom bude radit, ovšem nemůže asi přijít na nic jiného než na to, že stát sice slíbil uhradit dluhy, jde ale jen o příslib, zatím ani přesně neví, z čeho se tak stane.

Ať tak či onak, jen tak 400 miliónů, o které se má jednat, nikde na ministerstvu neleží. Půjde tedy bezesporu o nějaký další dluh. Totéž je možné říci o přípravě nové úhradové vyhlášky. Premiér s ministrem ohlásili, že vzhledem k lepšímu hospodaření VZP půjde více peněz do ordinací, úhradová vyhláška bude mírnější.

Jenže, jak lépe hospodaří VZP, do které koncem minulého roku přišel nucený správce? Jak za tak krátkou dobu mohl zefektivnit hospodaření tak velké instituce? Těžko. Ministr jasně řekl, co za tím stojí. Do VZP přišly peníze od státu, který je tam nechtěl poslat, dokud tam bude neoblíbená Jiřina Musílková.

Nyní chce stát dále navýšit platby za státní pojištěnce, kterých má VZP nejvíce. To bude také znamenat více peněz do VZP a tedy možná její lepší platební morálku. Snad by to mělo některé lékaři uspokojit.

Jenže podívejme se na to normálními, obyčejnými, jak se říká, kupeckými počty. Stát někde najde 400 miliónů a pošle je nemocnicím. Pak někde najde další stamilióny a pošle je pojišťovnám za státní pojištěnce. Stát ovšem hospodaří už léta se stále se zvyšujícím se dluhem. Z toho tedy vyplývá, že pokud stát někde najde stamilióny, zvýší se jeho dluh.

Peníze, směřující do zdravotnictví, ať už přímo přes ministerstvo, nebo přes zdravotní pojišťovny, jsou financemi veřejnými. Stát předepsal zákonem, kolik zaměstnanci, zaměstnavatelé i jeho pojištěnci, mají odvádět. Spoluúčast pacientů, tedy možnost dalších financí do zdravotnictví, byla z ideologických důvodů zahnána na okraj jakýchkoliv úvah.

Z toho vyplývá, že pokud stát pomůže zdravotnímu rozpočtu, nepůjde o nic jiného než o přesun jednoho dluhu veřejných financí do dluhu druhého. Dluh jako dluh. Jaký to tedy má celé smysl?

Bude to nad slunce jasnější, když se vrátíme na začátek. Demonstrace lékařů a propírané problémy zdravotnictví v době už odstartované a zesilující se volební kampaně nejsou právě dobrou reklamou. Využije toho i opozice, jeden z jejích lídrů, předseda ODS Mirek Topolánek už řekl, že příprava novely vyhlášky znamená "přiznání chyby". Za deficit VZP podle něj mohly právě ministerské vyhlášky, podle nichž měly zdravotní pojišťovny vyplácet za péči víc, než vybraly na pojistném. Mirek Topolánek vyzval premiéra i Ratha, aby do voleb už žádné další kroky nepodnikali.

Něco na tom bude a možná už něco podobného tuší i ČSSD. Rozvrtat celý zdravotnický resort těsně před volbami, byť některé kroky se mohou jevit správné, není politicky zrovna šťastné řešení. A přesouvání dluhů také nic nevyřeší, možná jen krátkodobě.

Začíná se jevit pouze jedna schůdná cesta, která už ale byla zřejmá dávno. Zdravotnictví je natolik citlivý i složitý mechanismus, že řešení jeho problémů by mělo být společnou snahou všech politických sil. Nemělo by to být kolbiště pro tak ostrý volební boj. Všichni jeho účastníci by měli mít tolik disciplíny, aby nezdiskreditovali bratrovražedným bojem politiku jako takovou. Jenže za současné tolik rozjitřené situace? Je to vůbec možné? Spíše je to jen nereálné zbožné přání. Tak ho alespoň vyslovme.