Přesné ásany už dávno nedělám. O tom jóga vůbec není, naznačuje vyhlášený lektor Štědronský

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jóga

Dalibor Štědronský patří k nejzkušenějším lektorům jógy u nás. V pořadu Českého rozhlasu Plus Hovory tvrdí, že cvičí vlastně jen ze zvyku, dělá to dobře tělu a cvičení ho baví. „Jóga ale není jen nějaké cvičení,“ říká.

„Čím déle se zabýváte jógou a možná, že v tom svou roli hraje i věk, tak si ji přestanete spojovat pouze se cvičením nějakých ásanů,… Začnete vnímat to podstatnější,“ vysvětluje Štědronský.

„Ásany vlastně ani dělat nemusíte. O tom jóga vůbec není. Je to jako když se probudíte z nějakého snu, ve kterém jste až dosud žili. Osobně už cvičím jen ze zvyku, protože mě to baví a taky mám pocit, že je to zdravé.“ 

Už někdy ve 14 letech prý pochopil, že jóga člověka vede, že je to cesta. „Ke zkoumání sebe samotného. Zkoumání toho, co jsem, v samotném smyslu vašeho bytí. V těch 14 mne to ale odradilo, protože jsem měl potřebu jít ven, do světa, a ne dovnitř.“ Jóga je prostě způsob myšlení, ne jen samotné cvičení podle nějakého přesného návodu.

Jde o nitro, ne až tak o tělo

Cvičení ásan, tedy nejrůznější držení těla při cvičení (nabízí se slovo cviky, ale to by Štědronský určitě neřekl), je prý ten nejhrubší prostředek, jak otočit pozornost mysli do vlastního nitra.

„Od mala jsme současnou západní společností vedeni k pozornosti k tomu, co se děje tzv. venku, a naše vnitřní já zůstává stranou. Neřekne vám to nikdo doma, nikdo ve školce, škole, všichni vás totiž potřebují ‚venku‘ přitáhnout k nějakému tomu billboardu apod… Jsme zvyklí brát, konzumovat množství informací, ale zavřete oči a zkoumejte, co se děje uvnitř. Za tři vteřiny budete nervózní, jestli vám něco (tam venku) neuniká. A to se teď bavíme jen o těle, ne o hlavě.“

Každé cvičení je podle lektora „nástroj hrubý, uchopitelný,… občas to bolí, a tak jdu svou pozorností za bolestí. Tímto způsobem můžete začít s otáčením pozornosti na sebe, od zafixované pozornosti ‚ven‘. (Cvičením) se vlastně učíme odpoutat, zavřít a vydržet to déle než ty tři vteřiny. Ze začátku to ale bude tak o vteřinu déle.“ 

Může jóga škodit?

Pozice ásany vám pomáhají hlavně na začátku. Jsou nastaveny k tomu, aby vám pomohly pohltit se. „Pokud ale nechcete, tak se taky nic nestane. Když ten záměr máte, jste na cestě. Když už se v těch pozicích nějak usadíte, tak druhým významným krokem je vnímání vlastního dechu. To je pro mě klíčové a vlastně je úplně jedno, v jaké pozici zrovna jste nebo jak vypadá. Dech je to, co pro vás jógovou pozici udělá.“

Osobně prý cvičí proto, aby si rozhýbal tělo, aby nutil pracovat lymfatický systém a s tím spojenou imunitu. Ale taky cvičí mysl. To samé učí i své žáky, a taky proto je tak vyhledávaným lektorem. Všechno stojí a padá se správným dýcháním. Až po svém druhém nebo třetím pobytu v Indii si prý konečně neměl zapotřebí ubližovat.

„Předtím jsem cvičil tak vehementně, že občas někde vyskočilo nějaké žebro, zablokovala se zádíčka nebo krk, natáhly se svaly. To jsem měl najednou za sebou. Dnes ale nechci rozlišovat, co je dobré, nebo špatné cvičení jógy… Je to stejné jako s jídlem, s medikamenty,… Mohou pomáhat, ale taky vytvořit problém. V jisté dávce vám pomáhají, v jiné ale už mohou uškodit.“

Neklouzavá podložka?

V poslední době se vedou diskuse, jestli se jóga má cvičit na neklouzavé podložce, nebo ne. „Já cvičím na zemi nebo na hadru, co jsem si z Indie přivezl,“ odpovídá na dotaz, co preferuje.

„Neklouzavé podložky vás ale vedou k tomu, abychom na ně spoléhali. Pověsili se na ně. Je to jistě jistá forma praktikované jógy, která vás ale vede k určitě lenosti. A ta může mít negativní zdravotní dopady,“ dodává.

Přiznává i jednu zajímavost: „Ještě než jsme měli děti, tak jsem se józe věnoval až zběsile… a myslel, že jsem na prahu osvícení. V podstatě jsem si kolem sebe postavil zeď, přes kterou nepronikaly žádné podněty zvenčí. To jste pak v úplném klidu. Pak ale přišly děti, a taky zjištění, že se žádné osvícení nekoná, a zřejmě ani hned tak nepřijde. Ukázaly mi, že můj nervový systém není tak vyrovnaný, že má mysl není hladina, nad kterou větřík nefouká, a že se naopak dokážu docela hezky rozčílit… Dnes jsem tomu v podstatě rád, protože mám s čím dál pracovat,“ přiznává Dalibor Štědronský.

Proč se vystudovaný strojní inženýr rozhodl pověsit původní profesi na hřebík? Co říká na zprávy, podle kterých si lektoři jógy sami ničí tělo a dostávají se pod ruce chirurgům? Poslechněte si v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptala se Martina Rasch.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související