Přesčasy lékařů

3. prosinec 2003

Když je řeč o krizi zdravotnictví, nemyslí se tím situace pacientů, ale situace lékařů a debata se nevede o úrovni lékařské péče, ale o jejím financování. Případ klatovské nemocnice, která se ocitla v krizi poté, co se šéf jednoho oddělení rozhodl dodržovat zákoník práce, je toho dobrým příkladem.

Zmíněný primář byl včera ředitelem odvolán z funkce, když se rozhodl zrušit na svém oddělení přesčasovou práci. Lékaři prý sloužili měsíčně až o dvě stě hodin déle, než jim určovala pracovní povinnost. K takovému pracovnímu vypětí nemůže být nikdo nucen a speciálně v případě lékařů je na místě obava, zda člověk, který neodpočívá a domů chodí prakticky pouze přespat, může dělat svou práci bezchybně. Vysoký počet přesčasových hodin ovšem není u našich lékařů ničím výjimečným a má to praktický důvod. Peníze za přesčasy jsou významnou položkou jejich mzdy. Kdyby ministerstvo zdravotnictví přesčasy zakázalo, lékaři by místo přepracovaností strádali nouzí.

Tím lze vysvětlit, proč se zákoníku práce dovolávají doktoři pouze výjimečně, například poté, co se jim nepodaří prosadit privatizaci svého oddělení, jak tomu bylo v Klatovech. Krize je obtížně řešitelná proto, že doktoři situaci ve zdravotnictví současně kritizují i odmítají změnit. Brání se racionalizaci, například redukci nemocnic, lůžek či zaměstnanců, a současně požadují vyšší mzdy. Navíc lidé, kteří odpovídají za finanční toky ve zdravotnictví, zpravidla raději nakupují drahé přístroje a najímají stavební firmy, než by peníze rozdělili na provoz a na mzdy. Není těžké pochopit, proč máme chudé doktory v drahých nemocnicích. Obrovské částky byly nehospodárně vyplaceny poté, co někdo dostal provizi. Výsledkem jsou přesčasy, na které si lékaři stěžují, ale nenechají si je vzít.

autor: iho
Spustit audio