Premiér Zeman v Izraeli

18. únor 2002

Po setkání s izraelským prezidentem včera Miloš Zeman řekl, že "jednání s jakoukoli teroristickou organizací jsou zbytečná, protože odpovědí je jen vydírání". Miloš Zeman pak v Jeruzalémě zopakoval i svůj výrok, že "s teroristy se nevyjednává, ale bojuje", který před časem pronesl před zahájením leteckých útoků na teroristické základny v Afghánistánu.

Mohlo by se zdát, že v Izraeli, kterým co chvíli otřásají exploze sebevražedných atentátníků, ani jinak mluvit nelze, pravda je ovšem taková, že od evropských politiků slyší Izraelci takto jasnou řeč zřídka. Poslední dobou je Evropská unie spíše znepokojena, že Izrael Palestincům ničí infrastrukturu, budovanou i za evropské peníze, a obtížně se EU vyrovnává i se skutečností, že Jásir Arafat, tradiční partner evropských politiků, má domácí vězení. Miloš Zeman tedy v Izraeli nenapadl pouze terorismus. Odmítnutím jednání s teroristy nepřímo odmítl také postoj, který ke konfliktu mezi Palestinci a Izraelci zaujala Evropská unie. Na otázku, zda za teroristu považuje i Arafata, totiž náš premiér výmluvně odpověděl, že "každý politický vůdce, který respektuje anebo jen toleruje politický terorismus, tedy úmyslné zabíjení civilistů, je teroristou".

Na to, jak čelit palestinským atentátníkům, nepanuje jednotný názor ani v Izraeli. V sobotu se v Tel Avivu konala velká demonstrace za ukončení okupace palestinských území, a to zrovna v době, kdy podél pásma Gazy izraelská armáda přistoupila k vytváření kilometr širokého nárazníkového pásma. Volba mezi politikou jednání a politikou odvety není snadná. Když umírají izraelští civilisté, svět izraelské odvetě rozumí. Když ale Izraelci vyhledají a zabijí nějakého představitele Hamasu či Fatahu, svět se ustaraně ptá: bylo to doopravdy nezbytné? Byla obrana přiměřená?

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.