Premiér bez rozumu, prezident bez etikety

Ten druhý jmenovaný učinil, možná bezděky, možná jen tak ve snaze alespoň něco přivést jako malý a symbolický dárek na státní návštěvu do Rakouska, v podstatě jen virtuální pokus o jisté virtuální smiřovací gesto vůči určité skupině vyhnaných sudetských Němců. Samozřejmě musel vědět, že jde o gesto, které má větší váhu za hranicemi republiky a samozřejmě též musel vědět, že jakmile někdo na domácí politické scéně vysloví v jedné větě a v nějaké variaci slova jako "sudetští Němci" a "odškodnění", tak se doma strhne vřava. Mimochodem a na okraj - terminologie, o níž se vede nejnovější slovní přestřelka mezi premiérem a prezidentem, je už od počátku poměrně zavádějící.

Když předseda vlády Paroubek chce projevit nějaké usmiřovací gesto vůči "sudetoněmeckým anti-fašistům" míchá, věren postkomunistickému přebírání komunistické hantýrky, hrušky se slony, neboť (řeknu to hezky po lopatě, jako v mateřské školce a jednou pro vždycky) "fašisté" byli ti zlí v Itálii, zatímco ti zlí v Německu byli "nacisté". Konec školního exkurzu...

Ale to vše nevadí, aby se z prezidenta stal téměř chlápek odvedle, co rychle ztrácí fazónu "slušňáka" a neváhá bulvární televizi vyjevit, že předseda vlády zřejmě přišel o rozum. Byla to - samozřejmě - prezidentova reakce na předchozí Paroubkův výrok o tom, že prezident nejspíš jeho nápad o případné vstřícné iniciativě vůči některým sudetským Němcům jaksi z podstaty nepochopil, a že se v takovém případě prezidentovo stanovisko blíží stanoviskům sudetoněmeckého landsmanšatftu v Rakousku....

Prezident toto premiérovo vyjádření označil za "slova mimořádně drzá" a přidal k tomu ještě (již zmíněný) pocit, že premiér už zcela ztratil rozum. Není to v hradní řeči směrem k předsedovi vlády nijak mimořádná charakteristika vzájemně opovržlivého nastavení. Už v květnu letošního roku zaznělo z úst prezidentova mluvčího Petra Hájka na adresu šéfa exekutivy, že (cituji dle ČTK z 27. května 2005) "jeho (čtěme Paroubkovy) stupňované verbální útoky na prezidenta opouštějí hranice uvěřitelnosti." Konec citátu. Dlužno říct, že premiér Paroubek si sice v drsnosti svých výroků s Hradem nijak nezadá, ale (podle mého soukromého soudu) dokáže protivníka naštvat či urazit jaksi elegantněji. Viz třeba poznámka na okraj sporu mezi nejvyšší státní zástupkyní a mluvčím ministerstva spravedlnosti, kdy v odpovědi na otázku, zda by pana Dimuna raději v jeho mluvčí funkci neviděl odvětil, že přece není jeho (premiérovou) prací, aby určoval, kdo bude na jakém ministerstvu dělat vrátného. To by před pár stoletími a ve více tradiční společnosti vystačilo na jeden pěkný a regulérní souboj, jen co je pravda! Ale abych to nějak sečetl. Není jistě dobře, když se ve věci nějakého zatím nejasného nápadu, který (jak oba protagonisté vědí) nemá ani nejmenší šanci na smysluplné naplnění, pokud o něm nebude vedeno jednání celého politického spektra, dojde k takovému (lidově řečeno) "vytočení" nejvyšších představitelů státu. Jak má mít občan nějakou důvěru ve státnickou moudrost obou pánů, když se více méně hrubě dokáží pourážet o bagatelu? Jak to asi musí vypadat, když jde o nějaká zásadní politická stanoviska, kde by mělo spíše - v rámci vykonávání blaha pro zbytek jejich spoluobčanů - dojít k jistému konsensu? To, že tu státní špičky v médiích předvádějí, jak ne-elegantně nedokáží vyřešit malichernosti je zdrcující... Ani se pak člověk nediví, že dvěma z významných ministrů (pánové Bublan - vnitro a Němec - spravedlnost) jen tak, bez mrknutí očí vyšších instancí, projde jejich neúčast na významném jednání příslušných ministrů států Evropské unie o terorismu, navíc - jen několik dnů po krvavém masakru v Londýně. Jistě, že se najde vhodná výmluva v tom smyslu, že jejich účast byla nutná na jednání vlády (už ani nevím o jaké bezvýznamnosti ve srovnání s hrozbou terorismu), jenže to je jen a jen výmluva. A jako takovou to může brát všech 240 miliónů jimi takto odzívnutých evropských spoluobčanů... Až se naši politici budou zase příště ptát, jak se dá projevit solidarita s někým - pak odpověď zní: rozhodně ne tím, že na zasedání ministrů pošlu za sebe náměstka, jako za bolševismu... Shrnuto: předvolební boj asi nebude o prosté lidské slušnosti. Škoda.