Předvolební Ukrajina
Situace, v níž se Ukrajina ocitla těsně před nedělními parlamentními volbami, není nijak záviděníhodná především pro hrdinu nedávných prezidentských voleb Viktora Juščenka. Shrňme si alespoň pár základních důvodů, proč tomu tak je.
Počátkem loňského roku zemi vládl silný oranžový tandem Juščenko-Tymošenková. Nový prezident jmenoval svou hlavní spojenkyni premiérkou, ale již po půlroce, tedy loni v srpnu, považoval za nutné ji z funkce odvolat. Důvod? Její personální politika. Podle prezidenta paní se paní Tymošenková obklopila lidmi, jimž spíš než zájem země ležel na srdci zájem vlastní. Tento krok přirozeně vedl k tomu, že ta spojenectví s prezidentem ukončila a již loni na podzim oznámila, že její Blok Julie Tymošenkové půjde do parlamentních voleb samostatně. S velkým napětím bude na vysypávání volebních uren čekat prezidentovo oslabené hnutí Naše Ukrajina. Více než rok Juščenkovy vlády totiž nepřinesl řadovým Ukrajincům nic dobrého - spíš naopak. V roce 2004 za vlády předchozího tandemu Kučma-Janukovyč země zaznamenala téměř dvanáctiprocetní hospodářský růst, a to i přesto, že podzimní revoluční týdny nakonec tříkolových prezidentských voleb ekonomice země rozhodně neprospěly. Loni roce byl i podle oficiálních statistik hospodářský růst ve srovnání sotva třetinový, a to Ukrajinci poznali i ve svých peněženkách a nákupních taškách. Po euforii, v níž si Ukrajina slibovala své brzké začlenění do rozhodujících evropských struktur, tedy přišlo vystřízlivění, rovnající se v mnoha ohledech kocovině. Na tiskové konferenci minulý týden musel Juščenko navíc sám konstatovat, že i v jeho administrativě "je plno zlodějů". Přesně podle úsloví "když se dva perou, třetí se směje" těží z rozpadu vítězného tandemu třetí vzadu - již zmíněný bývalý premiér a Juščenkův prezidentský sok, jehož si původně vyhlédla bývalá hlava státu Leonid Kučma a s ním také Putinův Kreml. Ti všichni teď doufají v možnou satisfakci, protože podle posledních průzkumů právě Janukovyčova Strana regionů, která má hlavním oporu v rusifikovaných oblastech na východě země, vykazuje předvolební preference kolem 30 procent. Už v tuto chvíli se tedy hovoří o dvou základních možných povolebních aliancích. Tu první by mohla (zřejmě za asistence dalších stran) vytvořit Janukovyčova Strana regionů právě s Blokem Julie Tymošenkové. O této eventualitě se nejvíc mluvilo loni na podzim, kdy ambiciózní Julie Tymošenková ztratila svůj premiérský post. V posledních týdnech se ale objevila i teorie, že nový pakt s Tymošenkovou by mohl uzavřít Juščenkova Naše Ukrajina. Největší optimisté dokonce tvrdí, že dva důležité politické subjekty získají takto - tedy každý zvlášť - více hlasů, než kdyby Tymošenková v Naší Ukrajině zůstala. V tomto případě by zřejmě nastávala varianta "všichni proti Janukovyčovi". Ale "šedá je všechna teorie." - atakdále. Jedna poznámka závěrem: Situace na Ukrajině bývá v těchto dnech často srovnávána se situací v Bělorusku. Připomeňme si jen, že je to klasické srovnávání nesrovnatelného. Ukrajinská politická a společenská praxe má a ještě dlouho bude mít k vyspělé evropské politické kultuře hodně daleko - o tom není sporu. Na druhé straně však to, co se bude v neděli odehrávat u ukrajinských volebních uren, bude normální boj politických formací, které mají zruba stejné možnosti a stejné šance. Rozhodně tedy nepůjde o okázalý tyjátr s komparsem v podobě celé společnosti, jak jsme tomu v minulém týdny byli svědky v případě znovuzvolení běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.