(Předposlední) bitva vzplane

O přímý pád vlády nejspíš nepůjde, na tuhle atrakci, či spíše na tento cirkusový výstup si brousí zub ODS a to až někdy později... O skutečný osud neskutečné reformy nejspíš také nepůjde.

Celá napínavost zmizí, uvědomíme-li si, že koalice má, při dodržení základních pravidel koaličního parlamentního chování, prostě výhodu. Čínský mistr válečných umění Sun Tsu by zaplesal a do téhle bitvy prostě šel - je předem vyhraná.

Koalice je, i přes hlasité, leč nejspíš plané výstupy poslance Hojdara, který má neustále nějaké výhrady - nyní proti třem z jedenácti zákonů - v početní převaze, která jí umožňuje reformu schválit.

Jeden z opozičních poslanců (komunista Josef Mandík) je totiž nemocen, a tak i kdyby i Hojdar byl nakonec proti reformě, pořád to vychází poměrem 100:99 hlasům ve prospěch koalice.

Zajímavější asi na celém tom halasení kolem nadcházejícího hlasování jsou různé některé boční výstupy.

Jako například sdělení nového poslance Tomáše Vrbíka, který převzal poslanecký mandát po odstoupivší Haně Marvanové. Je pravda, že i tato výměna poměrně radikální odpůrkyně velkých uniostických ústupků vůči voličům naslibovaným postojům za poslaneckého eléva hraje do not koalici. Vrbík, i když se jako šéf pražské organizace Unie svobody, slovně často stylizoval do pozic podobným těm Hany Marvanové, pojednou lehce vyměkl a svým voličům koncem minulého týdne vysvětlil,jak to vlastně v politice chodí, i když si obyčejný člověk ještě občas myslí, že by to tak být jaksi nemělo...

Tomáš Vrbík totiž prohlásil, že své poměrně radikální postoje vůči reformě, která je v mnohém mírnější,než kde leží jinak veřejně celkem bezostyšně deklarovaná "unionistická" laťka, ještě přemyslí a dodal, že jednou věcí je k něčemu se vyjadřovat, a jinou o stejných věcech pak rozhodovat.

To má sice pan novoposlanec Vrbík svatou pravdu, ale vyjádřil tím zároveň a možná nechtěně celou bídu tzv. "politiky". V jeho slovech je skryta poměrně cynická pravda o politickém řemesle, kde se cosi říká a cosi jiného domlouvá, a ještě něco jinšího pak odhlasovává. Je to přirozeně pro voliče hloupé zjištění, neboť pak naprosto znehodnocuje jeho předvolební výběr. Kdyby takové sdělení mělo platit stoprocentně, pak by bylo pro voliče skutečně jedno, koho volí, nebo by se rovnou volit nemuselo, ale mohla by se zavést nějaká demokratická volební loterie.

Jestliže politik může cosi jiného říkat, když se k něčemu vyjadřuje a pak vyjádřit své vyjádřené přesvědčení odlišným přístupem k rozhodovacímu procesu je v tom tolik jakési mě nepřístupné dialektiky, že mě mrazí... Tomu přístupu se asi označuje jako "pragmatický", ovšem lidová řeč má pro tento druh - řekněme - podrazu věru přiléhavější a jadrnější výraz. Kdyby člověk chtěl opravdu politiků fandit, pak by se podobné lavírování slovy (a umí to tam "nahoře") kde kdo, mohlo označit třeba výrazem "vyprázdnění pojmů" nebo jak říkával Egon Hostovský - "padělání slov a jejich původního smyslu". Jenže - to bychom asi řeznické práci politika podsouvali nepřípustnou a nemístnou poetiku...

Pointa poznámky je proto prostší - jestliže v úterý přijdou všichni koaliční poslanci do práce a učiní, co je vlastně jejich koaliční povinností a navíc to budou muset učinit při veřejném, nikoli tajném, hlasování, pak tento druh reformy veřejných financí Špidlovu kabinetu projde a komunistická opozice společně s opozicí občansko-demokratickou (jednotně tedy - opozice) bude muset jít vládě po krku sama a otevřeně, nikoli bokem a s podporou případných koaličních odpadlíků...