Před bitvou o euroústavu

Zatím se tedy začíná. Členské státy Evropské unie se chystají schválit ústavní smlouvou, známou též jako euroústava. V patnácti zemích stačí, když ji schválí parlament, a ve dvou z nich, konkrétně v Maďarsku a na Litvě, už také poslanci smlouvu odhlasovali.

V deseti členských zemích si ale politici vyžádali pro schválení ústavy referendum. Spíše slavnostním aktem zřejmě bude hlasování v Lucembursku, jinde ale jsou vážnější důvody - buď mají s ústavou problém voliči, anebo politici.

Jedním případem jsou Holanďané, Dánové a Irové. V těchto zemích jsou všichni významní politici zajedno, že ústava se má přijmout. Jenže veřejnost je k ústavě skeptická, a proto si politici chtějí nechat souhlas potvrdit.

V některých zemích reagovali na rozpaky občanů zástupci vlivných politických stran. Typickým příkladem je Velká Británie, kde chtějí přijetí ústavy zabránit konzervativci. Podobně ale postupují velké strany ve Francii, Španělsku a Portugalsku.

Existuje i třetí varianta - občané s ústavou problémy nemají, vadí ale některým politikům. Je to případ Polska a Česka.

Obavy z ústavy mají především pravicové strany, které se obávají, že jejich země přijde o suverenitu. Pouze ve Francii jsou hlavním oponentem levicoví socialisté. Podle nich další integrace ohrozí přednosti evropského sociálního státu.

Také české ODS vadí, že přijdeme o suverenitu a že v Evropě bude vládnout osa Berlín-Paříž. Zleva kritizují ústavu komunisté, kteří se podobně jako francouzská levice obávají o osud českého sociálního státu.

Zdejší parlamentní strany se přitom shodnou, že referendum je potřeba. Z pohledu ODS a komunistů je nutné přijetí euroústavy zabránit. Vládní strany si zase uvědomují, že nedokážou ústavu prosadit v parlamentu. Ústavní většinu mohou ve sněmovně zablokovat obě opoziční strany, v Senátu na to stačí samotná ODS. O tom, jak komplikovaný a těžký bude boj o evropskou ústavu svědčí už jenom vážné spory o termín referenda. V pátek začal Senát diskutovat o návrhu ODS, aby se konalo do konce letošního roku. Vládní strany zatím trvají na tom, že má být společně s parlamentními volbami v červnu 2006. Vláda také slíbila, že v tomto smyslu předloží vlastní návrh zákona o referendu. Tuto variantu naopak vylučují občanští demokraté.

Ve sporu má ovšem navrch ODS. Vyhlásit referendum také může pouze ústavní zákon a Topolánkova strana v Senátu plány vládní koalice kdykoli zablokuje. Politická scéna tedy má problém. Představme si nejvíc pravděpodobný vývoj: Návrh ODS může projít Senátem, pokud Topolánkovi lidé seženou dvanáct hlasů od lidovců, případně některých nezávislých poslanců. Jejich návrh odmítne sněmovna, kterou ale neprojde ani vládní návrh. Referendum je tedy ohroženo, i když s ním všechny strany souhlasí.

Pokud spor nevyřeší, vyhraje ODS, která ústavu parlamentem nepustí. Přitom si bude moci umýt ruce s argumentem, že chtěla, aby rozhodovali občané. Česká republika stojí na počátku debaty, kterou jsme ještě nezažili. Ti, kdo zpochybňují evropskou integraci, dosud neměli možnost, aby své stanovisko prosadili. Dnes je tomu ale jinak.

Dosud bylo pouhou iluzí, že někdo v Česku účinně zpochybní evropskou integraci, dnes se ale pouštíme do těchto neprobádaných vod. Co se stane, když referendum v České republice euroústavu nepotvrdí?

Odpověď na takovou otázku zatím neexistuje. Jsou tu spekulace, které upozorňují, že záleží na tom, kolik zemí ústavu odmítne. Kdyby jich bylo víc a jednou z nich byla Velká Británie, pak stojí unie před vážným problémem. Zřejmě by ho vyřešila zavedením mimořádných podmínek s Brity, ti jsou ale zcela mimořádný případ. Byl by ale Brusel stejně benevolentní vůči ostatním zemím? A bude se s nimi vůbec bavit, když Britové smlouvu odhlasují? Specifickým případem by bylo, kdyby ústava neprošla v samotném Česku. Experti odhadují, že se tím naše země vyřadí z další evropské integrace, někteří dokonce mluví o tom, že bude vyzvána, aby z unie vystoupila.

Zatím ovšem jde, jak už jsme řekli, o pouhé spekulace. Protože Evropská unie není žádný stát, nemůže se nikdo k tak zásadním otázkám ani vyjádřit. A pokud by to vlády některých členských zemí učinily, mohli by je ti ostatní obvinit, že jde o nepřípustný nátlak.

Ze stručného přehledu je zřejmé, že nejvíc otázek, pokud jde o referendum, stojí před Českou republikou. Málokdo si tu zkoušku přál, ale už dnes je jisté že se nám nevyhne. A je tak těžká, že nám ji politici zatím ani nepřipomínají.