Před 80 lety zemřel zakladatel české sociologie, který se stal prvním prezidentem Československa

14. září 2017

Tomáš Garrigue Masaryk byl nejen Prezident Osvoboditel nebo Tatíček, ale i filosof, zakladatel české sociologie a jeden z nejvýznamnějších českých vědců přelomu devatenáctého a dvacátého století. Prosadil se nejdříve jako akademik, teprve pak jako politik.

Druhá polovina devatenáctého století, ve které Masaryk prožil většinu svého života, byla uhranutá krizí moderního člověka. Došlo během ní k několika důležitým sociálním procesům – například industrializaci, se kterou úzce souvisí i modernizace nebo urbanizace, jejíž důsledky viděli mnozí, včetně Masaryka, jako krizové.


Masaryk psal čtivým a živým jazykem. Některé jeho spisy jsou k nalezení v digitalizované podobě na webu Národní digitální knihovny.

Jeho první spis s názvem „Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty“ popisuje jeden z nejvýznamnějších nových masových jevů té doby. Jde o práci přelomovou, byť byla ve Vídni nejprve odmítnuta a Masaryk ji musel přepracovat.

„Masaryk přišel na vídeňskou scénu s jakýmsi promyšleným konceptem sociologie, který akademická veřejnost nebyla s to úplně bezproblémově absorbovat. Za nejsilnější projevy té společenské krize považoval prostituci, sebevraždy a alkoholismus a interpretoval je jako negativní jevy moderní civilizace,“ vysvětluje filosof Miloš Havelka.

Spis z roku 1881 vysvětluje, že za sebevraždou stojí ztráta harmonie, ztráta víry v Boha a polovzdělanost. Ne ovšem ve smyslu nízkého množství vědomostí, ale jako nesoulad mezi rozumem a citem, poznáním a mravností. Lidé podle Masaryka žijí ve velmi moderním, svobodném prostředí, které jim ale nedokáže nabídnout smysl života. Proto volí cestu zmizení.

Masaryk byl také jedním z prvních, který se přestal vysmívat marxismu. Bral ho vážně a snažil se o jeho analýzu. Vysvětloval pojmy, které Marx používal a snažil se předvídat, co by jeho myšlenky mohly způsobit. Vše shrnul do své práce „Otázka sociální“ z roku 1896, která se ve své době stala Masarykovým nejcitovanějším dílem.

Podle Markéty Sedláčkové z katedry sociologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy Masaryk radikálně nesouhlasil s marxistickými názory. Domníval se prý, že jde pouze o zoufalou snahu o provizorní řešení. “Masaryk poukazuje na to, že změna poměrů pomocí revoluce ze dne na den není reálná, že je potřeba dlouhodobější obrody společnosti.“ říká Sedláčková.

autor: Radek Kříž
Spustit audio