Pravda s příchutí pelyňku
Narovnání státu s církvemi zůstává i nadále českou politickou trvalkou. Jak víte, sněmovní komise doporučila poslancům NEPŘIJMOUT vládní návrh zákona, který narovnání řeší. Proti zákonu hlasovali komunisté, sociální demokraté a Vlastimil Tlustý. Topolánkův kabinet chtěl vrátit církvím zhruba třetinu majetku zabaveného po roce 1948 církevním řádům, zbytek měla nahradit finanční částka ve výši 83 miliard korun. Zákon v této podobě už nemá ve Sněmovně šanci. Jeho další osud je v tuto chvíli nejasný, i s ohledem na politickou situaci v zemi.
Hodně hořkosti a zklamání - tak by se dala charakterizovat nálada mezi představiteli církví v Česku. Třebaže se k verdiktu komise nechtěli zbytečně upínat, přeci jen se v uplynulých měsících hodně skloňovalo slovo "naděje". Když se to pospojovalo s pozorností upřenou na předsednictví Radě Evropské unie a podzimní návštěvou papeže Benedikta XVI. v Česku - naděje na dořešení vlekoucích se problémů nabývala konkrétnějších obrysů. Možná i proto zní kardinál Miloslav Vlk takto:
Miloslav Vlk: "Důvody nebyly věcné, ale jen politické a odpor vůči tomuto vyrovnání..."
Kardinál trvá na tom, že dlouhé neřešení majetkového narovnání je mezinárodní ostudou. A verdikt komise krom toho ještě přináší zcela konkrétní souvislosti na domácí půdě, a to doslova.
Miloslav Vlk: "Je to ke škodě státu. Protože toto byl nejvelkorysejší návrh z naší strany - církevní - a stát ho nepřijal. Tím je zablokováno vyřešení pozemků, které jsou u měst, prostě blokační paragraf, takže města a vesnice nadále nemohou podnikat, investovat, stavět na těchto pozemcích, které jsou církevní a jsou zablokované."
Šéf Ekumenické rady církví Pavel Černý nicméně zdůrazňuje, že práce komise měla smysl: požádala nezávislé experty, aby ověřili data, o nichž se vedly spory. Ti prokázali, že nároky církví nejsou nadsazené. Přesto - závěrečný palec dolů ...
Pavel Černý: "Odráží složení té komise, ve které seděli i členové komunistické strany a samozřejmě že tam seděli také lidé, kteří v tom současném boji na politickém spektru - boji o moc - se snaží zalíbit dnešnímu občanu. A populární je, zvláště teď v době krize se to velmi hodí, někde ušetřit. No a kde ušetřit? Ušetřit tam, kde jsou ti, kteří se nebudou agresivním způsobem bránit - to jest církve."
A co asi tak bude dál? V čase ekonomické krize a politické nestability lze těžko očekávat, že by se politici dychtivě hrnuli k jednacímu stolu nad zákonem o majetkovém narovnání státu s církvemi.
Miloslav Vlk: "Já si myslím, že když to trvá dvacet let, tak že když to bude ještě dva roky trvat, tak že ta vláda, nebo ty vlády, které přijdou, si z toho asi velkou hlavu dělat nebudou. Náš mezinárodní image už je stejně pošramocen, takže jestli tam bude o nějaké šrámy víc, to už asi nikoho nebolí. Církev tady je pořád a přežije všechny odpůrce..."
To kardinál často připomíná. Je to pravda, ovšem pro něho v dané chvíli nepochybně - s příchutí pelyňku.
