Pracovat s tématem holocaustu je opravdu těžké, přiznává režisérka Pomoriški z Divadla Paměti národa
Spojení dokumentu a divadla je dobrá cesta, jak mladým lidem přiblížit moderní historii a propojit je s těmi staršími – touto myšlenkou se inspirovala režisérka Tamara Pomoriški, která založila Divadlo Paměti národa. „Pracovat s tématem holocaustu je opravdu těžké. Každý rok poslouchat to, co se lidem dělo, na mně nechává balast,“ říká.
Ve spolupráci se studenty umělecky zpracovává příběhy lidí, kteří byli součástí bouřlivých dějin 20. století.
Katarzí je pro ni proces tvorby inscenace, výsledkem bývá syntéza divadla, hudby, tance a scénografie. K příběhům pamětníků cítí velký respekt a závazek, aby je převyprávěli důstojně.
V divadle spolupracují s organizací Post Bellum, která má ve své databázi víc než 8 tisíc publikovaných a 13 tisíc zatím nepublikovaných příběhů.
„Zúžili jsme výběr a s pomocí skvělých dokumentaristů jsme pamětníky vyhledali a oslovili je s tím, jestli by měli zájem vyprávět své příběhy studentům. A na tom základě se pak inspirujeme a děláme z nich divadelní představení,“ popisuje režisérka.
„Minulý ročník byl zaměřený na romský holokaust. Bylo mi z toho trochu smutno, protože dnes už bohužel nežije ani jeden pamětník romského původu, resp. z první generace,“ dodává.
O svých zážitcích ze setkání s pamětníky mluví i studentka Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Aneta Kolínková. Poslechněte si celé Hovory Tatiany Čabákové.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
