Požár v Českém Švýcarsku paradoxně pomohl zatočit i s kůrovcem. Park teď láká davy turistů

„Jsme tady kvůli tomu spáleništi. Můj první dojem nebyl negativní, spíš jsem ohromena. Nemám z toho stesk. Jasně, byla to katastrofa, ale příroda si s tím poradí. Spíš je horší kůrovec než zkáza po ohni.“

Národní park se vrací do původního stavu|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Správa parku spáleniště mezi Meznou a Hřenskem využila, a na Mlýnské cestě instalovala výkonný dalekohled, kterým lze pozorovat přes nově vzniklé vyhořelé mýtiny Pravčickou bránu jako na dlani.

Čtěte také

Jan Vávra: Pravčická brána jako příklad privatizace zisků a socializace nákladů

Z cesty vede pěšina do ohrady vyznačené tlustým provazem, kde stojí zabetonovaný dalekohled. S batohem na zádech se k němu sklání turista Jiří Kunc:  „Restauraci pod Pravčickou bránou vidím, i postavičky, jenom hlavní turistická stezka je skrytá mezi skalami,“ popisuje, co vidí. 

Z Mlýnské cesty je to k Pravčické bráně vzdušnou čarou necelý kilometr a ve výhledu nepřekáží jediný strom, Jiří Kunc proto vidí i věci, které by asi nikdo vidět neměl. „Přímo na Pravčické bráně někdo stojí, pokud vím, tam se nesmí,“ usmívá se nad svým objevem a předává místo u dalekohledu kamarádovi Ondrovi Vitákovi.

„Je tam několik lidí, jeden má červenou bundu.“ K dalekohledu se naklání Kateřina, která vyrazila na výlet z Děčína. Také se diví tomu, že se někdo odváží takhle brutálně porušit pravidla, na druhou strana ona sama na Pravčickou bránou nechodí. A není to kvůli tomu, že je místní a jezdí sem často a pravidelně.

„Nelíbí se mi, že musím při cestě na Pravčickou bránu zaplatit vstupné a pak si teprve můžu dát čaj v hospodě. A co si budeme povídat, Pravčická brána je vidět odevšad, jenom ne z Pravčické brány.“ 

Turisté se rozesmějí a souhlasně pokyvují hlavami.  Kateřina vysvětluje, že ji požár v Českém Švýcarsku vlastně nevadil. „Tahle oblast je původně chráněná kvůli pískovcovým věžím, a konečně jsou ty skály vidět.“ 

Mlýnská cesta je podle mluvčího Národního parku Tomáše Salova zatím jediná vyhlídka s dalekohledem, která po požáru vznikla. „Tím, že oheň otevřel výhledy na různé skalní masivy, nevylučujeme, že zkusíme do budoucna najít i další atraktivní místa.“ 

Uzavřené stezky? Jen desetina 

Uzavření některých oblastí a stezek je další věc, která trápí jak turisty, tak provozovatele služeb. V Národním parku se klikatí sto kilometrů značených stezek, uzavřená je desetina z nich.

Čtěte také

Pravčická brána byla v sobotu opět cílem prvních výletníků

Zajímavé ale je, a turisté na to upozorňují, že na druhé straně hranice v německém Sasku, jsou přístupné i stezky, které vedou mezi opadanými stromy. Němci označí místo cedulkou s nápisem „vstup na vlastní nebezpečí“ a turisté jdou na vlastní riziko. To prý podle Tomáše Salova na české straně nejde. „Vyplývá to z analýzy, kterou pro Národní park zpracovala právní kancelář. U nás máme jiné právní prostředí. Mohli bychom na to doplatit.“ 

Turismus v Národním parku bude nadále ovlivňovat kůrovcová kalamita, množná víc než pozůstatky ohně. V parku se totiž přestalo zasahovat proti kůrovci v roce 2020, což samozřejmě vzbudilo odpor stejně jak třeba před 20 lety na Šumavě. Podle Tomáše Salova ale lýkožrout samovolně mizí, protože přichází o potravu. 

Čtěte také

Požár v Českém Švýcarsku není pro přírodu katastrofa. Máme šanci na restart, tvrdí botanička

Tvář Národního parku České Švýcarsko budou ale i nadále ovlivňovat dva hlavní trendy. Tím prvním je snaha starostů a dalších zástupců samosprávy zprůchodnit co nejvíce cest, zvýšit turistickou infrastrukturu a aktivně zatočit s kůrovcem s cílem přilákat více turistů.

Stejný cíl má Národní park, ovšem ten klade důraz na ochranu přírody a trendem je ponechat přírodu, ať si poradí sama.

V každém případě letošní sezona nabízí díky požáru mimořádně atraktivní podívanou, která se zřejmě nebude, alespoň v takovém rozsahu, nikdy opakovat. Byl by hřích toho nevyužít.

Víc v pořadu Zaostřeno Ľubomíra Smatany.