Požár v Českém Švýcarsku paradoxně pomohl zatočit i s kůrovcem. Park teď láká davy turistů

30. duben 2023

Navzdory mediálnímu obrazu celkové zkázy, větší část Národního parku České Švýcarsko zůstala ohněm netknutá. Ten zasáhl osminu rozlohy Národního parku, což je asi osm kilometrů čtverečních. Spáleniště neodrazuje, spíš láká. „Teď jsme se o tom bavili, jak je to zajímavé,“ říká Karolína z Prahy, matka na mateřské. S přáteli si vyrazila z Mezné směrem na Hřensko.

„Jsme tady kvůli tomu spáleništi. Můj první dojem nebyl negativní, spíš jsem ohromena. Nemám z toho stesk. Jasně, byla to katastrofa, ale příroda si s tím poradí. Spíš je horší kůrovec než zkáza po ohni.“

Národní park se vrací do původního stavu

Správa parku spáleniště mezi Meznou a Hřenskem využila, a na Mlýnské cestě instalovala výkonný dalekohled, kterým lze pozorovat přes nově vzniklé vyhořelé mýtiny Pravčickou bránu jako na dlani.

Čtěte také

Z cesty vede pěšina do ohrady vyznačené tlustým provazem, kde stojí zabetonovaný dalekohled. S batohem na zádech se k němu sklání turista Jiří Kunc:  „Restauraci pod Pravčickou bránou vidím, i postavičky, jenom hlavní turistická stezka je skrytá mezi skalami,“ popisuje, co vidí. 

Z Mlýnské cesty je to k Pravčické bráně vzdušnou čarou necelý kilometr a ve výhledu nepřekáží jediný strom, Jiří Kunc proto vidí i věci, které by asi nikdo vidět neměl. „Přímo na Pravčické bráně někdo stojí, pokud vím, tam se nesmí,“ usmívá se nad svým objevem a předává místo u dalekohledu kamarádovi Ondrovi Vitákovi.

„Je tam několik lidí, jeden má červenou bundu.“ K dalekohledu se naklání Kateřina, která vyrazila na výlet z Děčína. Také se diví tomu, že se někdo odváží takhle brutálně porušit pravidla, na druhou strana ona sama na Pravčickou bránou nechodí. A není to kvůli tomu, že je místní a jezdí sem často a pravidelně.

„Nelíbí se mi, že musím při cestě na Pravčickou bránu zaplatit vstupné a pak si teprve můžu dát čaj v hospodě. A co si budeme povídat, Pravčická brána je vidět odevšad, jenom ne z Pravčické brány.“ 

Turisté se rozesmějí a souhlasně pokyvují hlavami.  Kateřina vysvětluje, že ji požár v Českém Švýcarsku vlastně nevadil. „Tahle oblast je původně chráněná kvůli pískovcovým věžím, a konečně jsou ty skály vidět.“ 

Mlýnská cesta je podle mluvčího Národního parku Tomáše Salova zatím jediná vyhlídka s dalekohledem, která po požáru vznikla. „Tím, že oheň otevřel výhledy na různé skalní masivy, nevylučujeme, že zkusíme do budoucna najít i další atraktivní místa.“ 

Uzavřené stezky? Jen desetina 

Uzavření některých oblastí a stezek je další věc, která trápí jak turisty, tak provozovatele služeb. V Národním parku se klikatí sto kilometrů značených stezek, uzavřená je desetina z nich.

Čtěte také

Zajímavé ale je, a turisté na to upozorňují, že na druhé straně hranice v německém Sasku, jsou přístupné i stezky, které vedou mezi opadanými stromy. Němci označí místo cedulkou s nápisem „vstup na vlastní nebezpečí“ a turisté jdou na vlastní riziko. To prý podle Tomáše Salova na české straně nejde. „Vyplývá to z analýzy, kterou pro Národní park zpracovala právní kancelář. U nás máme jiné právní prostředí. Mohli bychom na to doplatit.“ 

Turismus v Národním parku bude nadále ovlivňovat kůrovcová kalamita, množná víc než pozůstatky ohně. V parku se totiž přestalo zasahovat proti kůrovci v roce 2020, což samozřejmě vzbudilo odpor stejně jak třeba před 20 lety na Šumavě. Podle Tomáše Salova ale lýkožrout samovolně mizí, protože přichází o potravu. 

Čtěte také

Tvář Národního parku České Švýcarsko budou ale i nadále ovlivňovat dva hlavní trendy. Tím prvním je snaha starostů a dalších zástupců samosprávy zprůchodnit co nejvíce cest, zvýšit turistickou infrastrukturu a aktivně zatočit s kůrovcem s cílem přilákat více turistů.

Stejný cíl má Národní park, ovšem ten klade důraz na ochranu přírody a trendem je ponechat přírodu, ať si poradí sama.

V každém případě letošní sezona nabízí díky požáru mimořádně atraktivní podívanou, která se zřejmě nebude, alespoň v takovém rozsahu, nikdy opakovat. Byl by hřích toho nevyužít.

Víc v pořadu Zaostřeno Ľubomíra Smatany.

Spustit audio

Související