Pozadí nacistických krádeží uměleckých děl

Nacisté vybrali desítky muzeí a galerií po celé Evropě a velké množství postrádaných děl se dodnes nenašlo. Německý časopis Spiegel se teď zaměřuje na roli otce mnichovského majitele vzácných pláten a zjistil, že byl „Führerovým uměleckým agentem“.

Hildebrand Gurlitt, který v roce 1956 zahynul při autonehodě, měl podle týdeníku úzké konexe ve vysokých nacistických kruzích a za Třetí říše se podílel na systematickém zabavování židovského majetku. Velká část uměleckých děl skončila v muzeu v rakouském Linci, kde chtěl Hitler shromáždit největší a nejdražší sbírku na světě.

Díla, která nedávno našla mnichovská policie v bytě Hildebrandova syna Cornelia, byla zabavena německými úřady. Cornelius Gurlitt se je teď snaží získat zpět a tvrdí, že jeho otec-sběratel je zakoupil v třicátých letech zákonnou cestou za „výhodnou“ cenu od Židů, kteří potřebovali hotovost k útěku z Německa.

O Hildebrandu Gurlittovi toho po skončení války nebylo moc známo. V roce 1945 ho zatkla zvláštní jednotka americké armády, která se zabývala vracením odcizeného majetku právoplatným majitelům. V jeho bytě našla obrovskou sbírku umění. Podle tehdejších amerických dokumentů byl Gurlitt „sběratelem umění z Hamburku s konexemi ve vysokých nacistických kruzích. Jednal jménem nacistických představitelů a často cestoval do Francie, kde nakupoval umělecké předměty.“

Gurlitt měl od Hitlera nařízeno nesbírat, ale prodávat moderní díla, která nacisté považovali za „degenerované umění“. Výtěžek z prodeje byl pak použit na „válečné úsilí“. Židé, kteří tehdy z Německa prchali, prodávali majetek za babku, jen aby se co nejrychleji dostali z dosahu nacistů. Když válka vrcholila, Hildebrand se spřátelil s Corneliem Müllerem Hofstedem, ředitelem Slezského muzea v polské Vratislavi, který zabavoval obrazy Židům a posílal je Hildebrandovi k prodeji. Hofstede úzce spolupracoval s gestapem a mohl vstupovat do židovských domácností a vybírat si díla pro své muzeum.

Američané vyslýchali Gurlitta tři dny. Snažil se jim namluvit, že svou práci dělal ze strachu, protože měl židovskou babičku a bál se, že skončí v pracovním táboře. Američané ho nakonec pustili a on se po čase stal ředitelem muzea v Düsseldorfu. V padesátých letech mu Američané dokonce vrátili 140 zabavených uměleckých děl, protože stejně jako nyní jeho syn i on tehdy tvrdil, že obrazy koupil už před válkou.

Jeden z obrazů mu však prodal židovský novinář Julius Ferdinand Wolf za pouhých 600 říšských marek a pak se svou ženou spáchal sebevraždu, aby nemuseli do transportu. Gurlittův syn tento obraz v roce 1972 prodal za skoro 40.000 dolarů.

Zpracováno ze zahraničního tisku.