Povodně

Jinými slovy: rozdíl v iniciativních přístupech k vodnímu nebezpečí se nyní projevuje ve větší či menší míře škod napáchaných velkou vodou. Praha, jak se dočítám, nečekala na všespásnou a zřejmě všude očekávanou tzv. "pomoc státu" a sáhla jak do vlastních zdrojů, tak k úvěru, aby mohla po tragických povodních let 1997 a 2002 poměrně masivně investovat do protipovodňových zábran. Celkem na ně bylo vynaloženy téměř dvě miliardy korun a dalších 700 miliónů do speciální ochrany metra.

Terezín, hlásí ČTK, investoval do svých opatření sto miliónů korun, Třebíč miliónů šedesát a například Kroměříž od roku 1997 200 miliónů. Netvrdím, že jmenovaná města vyvázla letos beze škod, jen upozorňuji na to, že daleko hůře jsou na tom ta místa, která jen čekala, zda nějaký ten tzv. "stát" přijede a postará se o místní vylepšení na ochranu před velkou vodou. Město Ústí nad Labem dnes úpí. Zajímavou podrobností dnešního stavu je ale to, že v uplynulých letech se v Ústí investovalo do projektů a do informačního systému, nikoli do fyzických protipovodňových zábran.

O tom jsme ale již všichni slyšeli - jde o známý spor mezi premiérem Jiřím Paroubkem (ČSSD) a primátorem Ústí Petrem Gandalovičem (ODS). Předseds vlády tvrdí, že město udělalo proti velké vodě málo, primátor zase tvrdí, že málo udělal stát.

Když si čtenář deníkových zpráv všimne, kolik na opatření proti velké vodě vydala místa a města, která letos tolik neutrpěla a zjistí, že třeba v Ústí šlo na protipovodňové zábrany 30 miliónů z potřebných 140, přičemž město prý "čekalo" až stát vybuduje podzemní nepropustné stěny - pozná asi sám oněch pověstných "pět rozdílů". Na podporu ústeckého primátora se postavil i středočeský hejtman Petr Bendl (ODS). Ví, o čem hovoří: kraj od povodní roku 2002 investoval do protipovodňových opatření 16 miliónů, které se rozplynuly v různých analýzách.

A že jde ve - řekněme - "sporu o Ústí" o střetnutí představitelů protivných politických stran - je kolem toho velký humbuk a padají slova o darebném zneužívání povodní k předvolebnímu boji.

S tím se ale nic nedá dělat. Povodně tu jsou a volby budou. Až opadne velká voda, začnou se lidé rozhlížet třeba po mrtvých ptácích - čímž chci naznačit, že témata předvolebních soubojů jsou servírována "ad hoc" a nějaká velká etika v tom roli nikdy hrát nebude. Na to tu máme málo demokracie a málo politické kultury.

Řeč je ale o něčem jiném. Je více než příhodné v této předvolebně citlivé době zaznamenat, že v boji proti velké vodě jsou úspěšnější menší, iniciativní celky - ty, které si zvykly rychleji na všude známý a všude fungující rozpor mezi rétorikou špiček politických stran a skutečnými výkony a vsadily na autonomní, místní či městské samosprávy. Tvůrci celostátní koncepce předávání kompetencí menším celků jistě nyní budou namítat, že právě takhle to bylo původně myšleno.

Jistě, to jim (tvůrcům koncepce) nikdo nebere. Jen chci zdůraznit, že záleží i na obratnosti, tvrdohlavosti a možná i schopnosti nižších státních úředníků (tedy představitelů jednotlivých měst) převzít na sebe nějaká ta dosud neznámá rizika. Ti z nich, kteří to dokázali, mohou od letošních jarních povodní, sloužit těm méně průbojným za vzor. A ovšem, že i voličům..