Pouhých pět dní

Ta má usnadnit obchodní výměnu a hospodářskou spolupráci. V neposlední řadě bylo Srbsku přislíbeno, že mu Evropská unie postupně zruší vízovou povinnost. To je pro občany důležité. Získávání víz je spojeno s vyřizováním úředních náležitostí a také jsou pro občany Srbska drahé.

Nizozemsko odmítá asociační dohodu se Srbskem zejména proto, že dosud nebyl vydán do Haagu někdejší velitel armády bosenských Srbů, generál Ratko Mladič. Byly to kruté obrázky z dobyté Srebrenice, kde Mladič nutil nizozemské vojáky OSN, aby si s ním připíjeli na dobytí města. Co následovalo je všeobecně známo. Vyvraždění několika tisíc mužů Mladičovými jednotkami, nejhorší masakr v Evropě od konce 2. světové války. V Nizozemsku dodnes nebylo zcela ukončeno vyšetřování působení jednotky ve Srebrenici a před několika lety musela kvůli němu odstoupit vláda.

Nabídku prozatímní dohody v Srbsku přivítali. Ministr zahraničních věcí Vuk Jeremič to označil za historickou šanci a podanou ruku Bělehradu z Bruselu. Smlouvu EU měla se Srbskem podepsat nejpravděpodobněji 7. února. Předpokládá to však vítězství Borise Tadiče. Zda by chtěl dokument v případě zvolení uzavřít druhý kandidát Tomislav Nikolič a jeho stoupenci z Radikální strany je nejisté.

Na předvolebních mítincích Boris Tadič vyslovil názor, že ve skutečnosti nejde o boj s místopředsedou Radikální strany Nikoličem, ale s Vojislavem Šešeljem, který je souzen tribunálem v Haagu za svůj podíl na válečných zločinech. Byl to právě on, kdo během válek v Chorvatsku a Bosně organizoval rabiátské jednotky srbských dobrovolníků, kteří měli vyhánět obyvatelstvo nesrbského původu z dobytých území a drancovat. A také tak činili. Šešelj se se svými takzvanými jednotkami nechával natáčet a fotografovat. Obrazové materiály se objevovaly v tisku a vysílala je televize. Současný prezident má svým způsobem pravdu. Byl to Vojislav Šešelj, který z Haagu vyslal poselství členům a voličům Radikální strany, aby Evropskou unii odmítali a podpořili přibližování k Rusku a dalším takzvaným bratrským slovanským a pravoslavným zemím.

Jak volby dopadnou se jen málokdo troufá odhadovat. Nikolič vyhrál v kole prvním o 4 procenta hlasů. Podobně to dopadlo ale i ve volbách minulých, kde v rozhodujícím klání nakonec vyhrál Boris Tadič. Teď bude výsledek těsnější. Záležet bude také na volební účasti. Ačkoli v předvolebním klání dominovalo Kosovo, teď se mluví především o dvou výše zmíněných integračních perspektivách.

Kosovo je pro Srbsko zřejmě definitivně ztraceno. Vláda v podstatě v tuto chvíli nemá možnosti, aby vývoj v provincii s dominující albánskou populací účinně ovlivňovala. Vojenské řešení nepřipadá v úvahu. Srbsko je dál než v devadesátých letech a navíc by armáda musela bojovat s dobře vyzbrojenými jednotkami NATO. Vyvolalo by to pak znovu bombardování, které by bylo pro Srbsko sebevražedné.

Průměrná mzda občanů tam nyní činí asi 300 euro- tedy něco málo přes 8 000 korun. Tedy u těch lidí, co pracují. Potraviny jsou tam dražší než u nás, stejně jako nájmy nebo elektřina. I z těchto důvodů by se voliči při svém rozhodování měli spíše řídit zlepšením hospodářství a s tím i životní úrovně. I když jí prezident ovlivňuje jen nepřímo. Hlavní odpovědnost za hospodářskou politiku má vláda.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .