Potravinová krize

Jak varuje bývalý francouzský president Chirac, nebudou-li přijata v celosvětovém měřítku bezodkladně účinná opatření, hrozí nárůst stále prudších bouří, stále nekontrolovatelnějšího stěhování národů, stále vražednějších válek a vzrůstající politické nestability. To se týká především zemí Afriky, Asie, Jižní Ameriky či karibské oblasti. Kromě toho, že část kapacity zemědělské produkce se začala používat pro krmení automobilů, jsou zde další příčiny zdražování potravin: vzrůstající cena energií, jež vyvolává nárůst ceny nafty a hnojiv, a k tomu se přidávají stále častější přírodní katastrofy. Světová populace narůstá a s ní i její příjmy. Postupně s tím, jak se úděl lidí zlepšuje, tak jako v Číně, lidé také lépe jedí. Dočkají se Čína a Indie své kýžené éry automobilismu a spotřební společnosti, nebo v okamžiku, kdy k ní dospějí, zjistí, že už je pozdě, neboť možnosti planety již spotřebovala Evropa a Amerika a všechno již bude jinak?

"Je to divný svět, pálit laciné žito v peci, aby zdražil chleba", zpívali za světové krize před válkou Voskovec s Werichem.

Zemědělská politika Evropské unie byla za poslední desetiletí příznačná dotacemi za neobdělaná pole, nenadojené mléko, některé státy jsou pokutovány za překročení dohodnutých kvót obilí. Nyní dochází ke zdražování základních potravin. Vše samozřejmě není tak jednoduché.

V rozvojových zemích se změnily stravovací návyky právě díky rozvojové pomoci. V afrických zemích se začala masově konzumovat dovážená rýže a přestávalo se pěstovat tradiční proso či čirok. Afrika je nyní čistým dovozcem potravin. A prognózy říkají, že do čtyřiceti let by se měl počet jejích obyvatel více, než zdvojnásobit. Dalším významným konkurentem jsou pak biopaliva. Ceny rýže se za rok více než zdvojnásobily. Země vyvážející rýži - představované především hlavní čtveřicí - Čínou, Indií, Egyptem a Vietnamem, činí jedna po druhé restriktivní opatření. Ta, která přijaly 15. dubna Kazachstán a Indonesie, by mohla podle některých komentátorů zahájit tlak na kurzy zemědělských surovin, které lámou rekordy. Kazachstán, pátý největší vývozce obilí, vyhlásil moratorium na export do 1. září, a Indonésie bude přísně kontrolovat svůj vývoz i dovoz, aby se její trh zklidnil a aby překazila obchody spekulantů.

Rýže představuje hlavní potravinářskou plodinu pro více než polovinu světové populace. V Asii na ní životně závisí přes dvě miliardy osob. Pro země dovážející rýži, jako je Burkina Faso, Benin, Bolívie nebo Filipíny, je situace kritická. Podle odhadů Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) by měla světová produkce rýže letos stoupnout o 1,8%, neboť vysoké ceny podněcují zvyšování produkce. V desetileté perspektivě ale produkce rýže roste pouze o půl procenta ročně, zatímco její spotřeba se zvyšuje o 1% a zásoby se snížily na polovinu.

Ze západních metropolí se nyní jen hrnou nápady, jak pomoci obyvatelstvu zemí, neschopných čelit zvyšování cen základních potravin, zejména rýže. Přitom ti nejštědřejší mají možná největší zásluhu na jejich nynější bídě. Mimo zmíněné zavádění nových stravovacích zvyků a v důsledku toho zánik tradičního zemědělství je to hlavně protekcionistická politika Evropy, která již dlouho destabilizuje zemědělství třetího světa a brzdí boj s chudobou. Svůj podíl viny má zřejmě i Světová banka a Mezinárodní měnový fond, které po desítky let vysvětlovaly rozvojovým zemím, že zemědělství má svou budoucnost za sebou. Takže například Senegal vyváží potraviny - na které Evropa napaří vysoké clo, když se je Senegalci opováží doma zpracovat - ti ale musí dovážet veškerou rýži, kterou se živí. Spekulanti ale nyní zvýšili během jednoho dne její cenu o 30%. A cena je zde stěžejní veličina. Krátkodobě jistě světová banka pomůže s kampaní za ulehčení těm nejchudším od nárůstu cen potravin. Dlouhodobě je ale nejlepší cesta, jak omezit chudobu - hlavně venkovského obyvatelstva - a jak nakrmit planetu - zařídit, aby bylo zemědělství výnosné. K tomu by bylo třeba například ve Francii zrušit řadu vládních subvencí, které narušují světový trh. Jedině tak lze dospět všude k potravinové soběstačnosti, což je do budoucna jediná možná cesta. Zítra bude třeba živit 9 miliard lidí. Všichni si konečně uvědomují, že lidstvo potřebuje všechnu svou zemědělskou půdu. Je třeba rehabilitovat zemědělství, podporovat ho a chránit ho před bezuzdnou konkurencí dotovaných produktů. Tento dovoz destabilizuje hospodářství v rozvojových zemích a odrazuje místní zemědělce. Otázka je, zda není na kříšení místního zemědělského potenciálu pozdě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .