Potíže se setavením palestinské vlády
Politologické učebnice jsou plné definic a pouček o tom, jak se pozná demokracie. Myslím, že v praxi se demokracie pozná poměrně snadno. Podle toho, jestli se vláda bojí rozhodnutí parlamentu, nebo konkrétně: když parlament odmítne schválit vládu.
Právě to se děje v jedné rodící se demokracii. Už od pondělka se v Palestinské autonomii odehrává politické drama, jehož hráči jsou prezident Mahmúd Abbás, premiér Ahmad Kurája a Palestinská legislativní rada, tedy vlastně parlament.
Jde o to, že premiér Kurája měl poslancům předložit složení obnovené vlády. Všeobecně se očekávaly podstatné změny. Ahmad Kurája však do čtyři-a-dvacetičlenného kabinetu navrhl jen čtyři nové tváře. Většina ministrů, především členů staré Arafatovy gardy, ve vládě zůstala. Kurája pro schválení vlády potřeboval nadpoloviční většinu z osmdesáti pětičlenného poslaneckého sboru, a pravděpodobně nepochyboval o hladkém průběhu hlasování. Proti jeho návrhu ovšem už během pondělního zasedání ostře vystoupilo hned 22 poslanců. Požadovali, aby ve vládě bylo méně zkorumpovaných a neschopných lidí z minulosti, jejichž kvalifikace spočívala především ve věrnosti Jásiru Arafatovi. Žádali, aby se do ministerských křesel dostali reformátoři, odborníci a obecně mladší lidé. Kurája dokonce během debaty dvakrát rozhořčeně udeřil do mirkofonu, a je možné, že toto gesto se zapíše do palestiských dějin stejně jako kdysi Chruščovovo klepání botou do řečnického pultíku v OSN.
Kurája nakonec ustoupil a od pondělka opakovaně odkládá hlasování o důvěře vládě. Jeho obavy jsou na místě - pokud parlament jeho kabinet neschválí, prezident Abbás bude muset pověřit sestavením nové vlády někoho jiného než Kuráju - a to by mohl být jeho politický konec. Podle nejnovějších neoficiálních zpráv je nyní v nejčerstvějším návrhu složení kabinetu 10 nových tváří. Budou mezi nimi například Muhammad Dahlan, který byl v posledních letech v ostrém sporu s Jásirem Arafatem; nebo Násir Júsef, který má podobně jako Dahlan velký vliv v ozbrojených složkách a tajných službách. Právě reforma policie a její sjednocení pod jediné velení je klíčovou podmínkou úspěchu Mahmúda Abbáse - a je to také jedním z požadavků zahraničních mocností, v čele s USA, pro další podporu Abbásovu vedení. Ve vládě naopak asi zůstane dlouholetý Arafatův spolupracovník Nabíl Šás, dokonce má povýšit na místopředsedu vlády.
Vyjednávání o složení nové vlády se odehrává ve velmi vzrušené atmosféře., Mezi Palestinci zavládlo po loňské smrti Jásira Arafata a po lednových prezidentských volbách velké očekávání. Kromě izraelské okupace trápí řadové palestince obrovská korupce. Ta během deseti let od ustavení orgánů palestinské samosprávy nabyla gigantických rozměrů a dusí hospodářský, ale i politický život. Bohatství některých představitelů ostře kontrastuje s chudobou běžných lidí, kteří navíc během let intifády ztratili možnost práce v Izraeli. V podledním roce se korupce a beznaděj přelily do ještě nebezpečnéjšího fenoménu. Některým palestinským městům vládnou ozbrojené loupeživé gangy, které se policie bát nemusí. Ta je buď zcela bezzubá, nebo s nimi dokonce spolupracuje. Palestinské bezpečnostní složky jsou rozdrobené a často hájí spíše zájmy nejrůznějších rodinných, hospodářských a politických klik - a nebo bojují mezi sebou.
Mahmúd Abbás se předloni dostal jako první palestinský premiér do křížku s Arafatem právě kvůli snaže o reformy. Když viděl, že jeho úsilí je marné, rezignoval po třech měsících z funkce a s Arafatem až do jeho smrti nekomunikoval.
Abbásovo zvolení velkou většinou voličů do prezidentské funkce bylo pokynem k rázným změnám v politickém životě. Sám Abbás se před pár týdny už jako prezident dostal do sporu s premiérem Kurájou právě ohledně složení kabinetu a zastoupenístarých struktur. Kurája, kterého Arafat kdysi jmenoval premiérem právě místo Abbáse, větší změny odmítal. Kurája je sice považován za umírněného politika, ale Arafat ho kdysi do funce premiéra dosadil pravděpodobně právě proto, že má mnohem blíže starým a zkorumpovaným politickým silám než Abbás.
Nyní ale Kurája čelí nejen Abbásovi, ale i parlamentu. A nejen jemu, Kurája se v žádném případě nemůže opřít o lidovou podporu - zezdola se ozývají spíše nepřátelské hlasy. Bridágy Al Aksá z Gazy se nechaly slyšet, že Abbás by se měl Kuráji zbavit rovnou a nečekat na případné neschválení kabinetu parlamentem. Lidé z Brigád Al Aksá patří k mladým a ostrým kritikům zkorumpovaného režimu a jejich názory odrážejí nálady ve společnosti.
Nejzajímavějším hráčem z trojúhelníku "Abbás - Kurája - Palestinská legislativní rada" je právě ten poslední, tedy poslanci. Již v minulosti se někteří z nich odvažovali kritizovat některé rysy palestinské samosprávy a dnes v nových podmínkách se jejich odvaha ještě zvýšila a jsou hlavním motorem reforem. Současný parlament v létě tohoto roku končí. V červenci budou Palestinci volit nový parlament, a dnešní poslanci už dnes nepochybně pošilhávají po reakcích veřejnosti. Hlasování o složení kabinetu bylo i dnes odloženo - prozatím do čtvrtečního dopoledne. Nelze ale vyloučit ani další odklady a vyjednávání - to je ale v demokracii normální. Už nyní je jasné, že palestinská vláda se bude muset od letoška - snad už navždy - zodpovídat zástupcům voličů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka