Potíže premiérů
Premiéři Thajska a Maďarska mají problémy. Jeden byl, zdá se, sesazen armádou, druhého k demisi vyzývají tisíce demonstrantů. Pikantní je, že zatímco v Bangkoku se lidé fotografují u tanků, které obklíčily úřad premiéra, v Budapešti rozvášněný dav zranil stovku policistů, zapaloval auta a poničil budovu televize. V čem je situace v Thajsku podobná té v Maďarsku, je oslabení měny a pokles burzy. Tím ale podobnost končí. Thajský premiér čelí obvinění z korupce a zneužívání pravomocí, kdežto ten maďarský se dopustil riskantní upřímnosti, když věcně popsal, jak se v zájmu volebního vítězství dělá politika.
Zatímco Maďaři jsou rozděleni do dvou táborů a Gyurcsány se stále těší značné podpoře, Thajcům jejich premiér, toho času dlící v New Yorku, zdá se nechybí. Mají pravda populárního krále, kterého respektují i generálové, čímž lze vysvětlit operetní ráz převratu, při kterém se armáda občanům omlouvá za případné potíže. Ani Gyurcsány ovšem nemá předem vyhráno. Maďaři příliš netleskají jeho reformám a neposlouchá se jim dobře, že si žili nad poměry. Jeho výhodou je leda to, že nacionalistická opozice nemá ani armádu, ani krále, o které by se mohla opřít.
Zbývá stanování před parlamentem a vlastenecké projevy na demonstracích. Do voleb je ale daleko a jinak než volbami se v Evropě vlády nemění. Maďarská opozice může Thajcům pouze tiše závidět těch dvacet převratů, kterými se u nich v posledních desetiletích řešily politické krize. A jelikož se žádný z těch převratů nedotkl postavení krále, důvodem k závisti může být i absence monarchy. A ideální král? Nestará se o politiku, nicméně vlídně poradí, je-li problém.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
