Potěmkinova vesnice nebo vážné úmysly?

Nový ruský prezident, který je mnoha domácími i zahraničními politickými pozorovateli často označován za pouhou Putinovu loutku, se ve zmíněném interview mimo jiné nechal slyšet, že si nemyslí, že by země, v jejímž čele stojí, rozhodla pro nepsanou společenskou smlouvu, vyjádřitelnou poněkud obhroublým, ale dosti trefným úslovím "oželme svobodu za kus žvance". "V žádném případu nelze proti sobě stavět stabilní a blahobytný život a politická práva a svobody. Plné břicho nemůžeme považovat za protipól demokracie," řekl ruský prezident doslova.

Tento rozhovor přímo předcházel včerejšímu Medveděvovu setkání s novou sestavou jeho vlastního výboru pro lidská práva a občanskou společnost. Důležitou položkou tohoto setkání byla činnost ruských nevládních a neziskových organizací. Prezident ihned připustil, že současné zákonodárství v této sféře "rozhodně není ideální" a že "změny v něm jsou možné a dokonce nezbytné". Evidentně tak reagoval na snahy svého předchůdce Putina činnost především zahraničních, ale i ruských nevládek a neziskovek co nejvíc omezit. Hlavní důvod tohoto bezprecedentního omezování aktivit organizací, které stále univerzálněji uplatňované ruské státní moci, ocitnuvší se v rukou bývalých vysokých důstojníků sovětské tajné policie KGB, vlastně nijak nepodléhaly, byl, zřejmý: Putinův režim se až paranoidně obával, že právě nevládní a neziskové organizace jsou zdrojem doporučení a návodů, jak se dělají tzv. barevné revoluce. Ty se sice odehrávaly mimo ruské území v některých postsovětských republikách, ale není žádným tajemstvím, že oficiální Kreml měl přímo panickou hrůzu z toho, aby se ona barevná nákaza nakonec nepřestěhovala i do Ruska. Jestliže tedy dnes Dmitrij Medveděv činnost těchto spolků poměrně jednoznačně rehabilituje, je to signál přinejmenším nadějeplný.

Podobně si lze vysvětlovat i dnešní zrušení zvláštního bezpečnostního režimu, v podstatě válečného stavu, stavu v kdysi separatistickém, zato dnes již dokonale zpohlavkovaném a zpacifikovaném Čečensku. Tento krok ostatně už koncem března předem oznámil rovněž Dmitrij Medveděv. V praxi to bude znamenat především stažení 20 tisíc příslušníků vojsk ruského ministerstva vnitra a dalších podobných složek z čečenského území, údajné zrušení cenzury ve sdělovacích prostředcích a podobně. Tento krok státního protiteroristického výboru RF, v jehož čele stojí šéf FSB Bortnikov, uvítal i čečenský prezident Ramzan Kadyrov. Ten je ale hlavním garantem již několik let trvající "čečenizace" celého konfliktu, tedy potlačování čečenského separatistického odporu čečenskýma promoskevskýma rukama, takže považovat jeho názor za nestranný a objektivní by byla vyložená bláhovost. K normálu má situace ve válkou zcela rozvráceném Čečensku docela jistě hodně daleko.

Vraťme se ale k osobě Dmitrije Medveděva a ke smyslu všech těchto spíše gest než reálných kroků. Základní výklad je dvojí: buď jde o snahu ruského prezidenta o skutečnou politickou emancipaci, anebo o dobře zrežírované drama se dvěma jednajícími osobami - jedním tvrdým autokratem a jedním zasněným demokratem. Varianta B se zdá pravděpodobnější.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .